Konec v nedohlednu

Kapitola XXVIII

2010-08-30T19:41:00.005+02:00

OBVINĚNÍ

Nejdřív na ní zíral jako na zjevení, jako kdyby byla z jiného světa. Zamrkal, aby z očí dostal zbytek svých slz a vydal se směrem k mřížím. Stačili mu na to jen dva kroky, cela nebyla moc velká.

„Lily, jsi to opravdu ty?“ zeptal se s úlevou v hlase. Jejímu tvrdému pohledu nevěnoval pozornost.
Lily-Ann ustoupila o krok vzad. „A koho jsi čekal? Snad ne Santu Clause?“ odbyla ho nevybíravě. „Měl by sis rozmyslet, co mi teď řekneš.“
„Jako o čem?“ zeptal se James nechápavě.
„Jako o čem?“ napodobila Lily-Ann jeho nechápavý tón a přidala tam i trochu posměchu. „Jako třeba o tom, že si zdrhnul z nemocnice, skoro zabil policistu, co tě hlídal, ukradl mu uniformu, pak si bůhvíkde splašil zbraň, ukradl auto a nakonec jsi chladnokrevně zastřelil Augusta, i přesto, že jsi mi slíbil že neuděláš žádnou pitomost!“ vyštěkla a při posledních slovech se zdálo, že překročila hranici příčetnosti.

Jamese to vyděsilo. Zkusil odpovědět tím nejomluvenějším tónem, kterého byl vůbec schopen.
„Já jsem Augusta nezastřelil, je pravda, že jsem ukradl to auto, ale Augusta jsem nezastřelil, i když jsem nejdřív chtěl,“ přiznal barvu. Jenže tahle odpověď Lily neuklidnila, naopak, přivedla jí doslova k šílenství.
„Už je to tady zase!“ řvala na něj. „Už mě zase chceš tahat za nos! Možná jsem ti na ty tvoje řeči skočila poprvý, ale teď ti na tvoje kecy už neskočím! Místo abys mi řekl pravdu, tak se mě zase snažíš oklamat, ale víš co, s tím je konec, já už nebudu ta holka, kterou vždycky opiješ rohlíkem, s tímhle je konec, už se s tebou vůbec nebudu bavit, od teď přebírá tvůj případ okresní šerif a já tě už nikdy nechci vidět, rozumíš? Nikdy!“ Její hlas se rozléhal po celé policejní stanici. James si všiml jak jí na čele rozrušením vystoupla pulzující žíla. Nevšiml si ale, že Lily při tom emotivním výlevu vyhrkly slzy.
„Ale..“ pokusil se namítnout. Pozdě, za Lily už práskly dveře. James si sedl na vězeňskou matraci a položil si hlavu do dlaní.

Takhle seděl asi pět minut, když znovu uslyšel bouchnutí dveří a kroky, které mířily k němu. Zvedl hlavu z dlaní a spatřil urostlého, asi čtyřicetiletého knírkatého muže v policejní uniformě. Uvědomil si, že je to muž, který ho sem dovezl. Zachary Gates, vrchní šerif pro okres Midland County.
Šerif mu pokynul lehkým kývnutím hlavy. „Zdravim, tak co vyspal jste se do růžova?“ Jamesovi přišlo, že tahle otázka zcela neodpovídá situaci, ve které se zrovna nacházel a jemně se uchechtl.
„Pokud do růžova znamená nejhůř za poslední tři měsíce, tak jo, vyspal jsem se do růžova,“ odpověděl ironicky.
„Oukej,“ procedil šerif přes žvýkačku, kterou žvýkal. „určitě víte kdo jsem, takže to nebudu zdržovat a řeknu vám proč jste tady.“
„To by od vás bylo nesmírně milé,“ ucedil sarkasticky James. V normálním případě by mu šerif Gates přišel jako správný a rovný chlap, ale tohle nebyly normální okolnosti.
„Jsem tady, abych vám řekl, že přebírám váš případ, a taky z čeho všeho vás obviňujeme,“ informoval ho šerif.
„Jsem jedno ucho,“ pokračoval James v ironickém tónu. Je úplně jedno, že šerif vypadá jako fajn chlap, teď je jeho nepřítel, a tak se tak k němu bude chovat.
„Takže, máme tady napadení veřejného činitele, nelegální držení zbraně, krádež auta, trojnásobnou vraždu…“
„Počkat, jak trojnásobnou vraždu?“ skočil mu do řeči James vyděšeným tónem.
„Ukázaly se jisté nové okolnosti, které vás spojují s vraždou vaší ženy, s vraždou Freda MacIsaaca a vraždou Augusta Riery…“
„No to si ze mě musíte dělat srandu…“ vydechl James.
„Nikoliv, musím říct, že na bývalého policajta je to docela dost špinavostí najednou,“ odpověděl mu tvrdě šerif Gates. „Jo a málem bych zapomněl, ještě je tady vloupání do kanceláře zaměstnance Federálního úřadu pro vyšetřování…“
„Do jaký kanceláře zatraceně?“ zavrčel James.
„Do kanceláře Briana Foligna, vašeho bratra. Dnes ráno nahlásil, že mu někdo vykradl kancelář. Zámek dveří byl neporušený, ale uvnitř kanceláře bylo všechno zpřeházené. Odborníci od FBI už tam hledají nějaké stopy.“
„Já v žádný kanceláři nebyl,“ zaprotestoval James, ale marně.
„Říkejte si co chcete, ale my máme minimálně jeden důkaz, že jste tam nejspíš byl.“
„To by mě opravdu zajímalo jakej,“ ucedil James mezi zuby.
„Klíče od té kanceláře, vytáhl jsem vám je z kapsy, když jsem vás nakládal do auta,“ prohlásil vítězoslavně šerif Gates.
James se zatvářil překvapeně a nechápavě zároveň. Jak se mu ty klíče do té kapsy sakra dostaly?
Šerif však na jeho výraz nebral ohledy. „Myslím, že práva vám tu recitovat nemusím. Být vámi, zavolám si právníka, budete ho potřebovat.“

Kapitola XXVII

2010-06-07T09:59:00.004+02:00

POCHYBY

Svítalo. Sluneční paprsky pronikaly do stísněné čtvercové místnosti malým zamřížovaným oknem těsně u stropu. James se probudil a první co uviděl bylo pletivo, které podpíralo značně starou matraci prožranou od molů a parazitů. Uvědomil si, že leží v cele wintersfieldské kanceláře šerifa a že to, co vidí, je svrchní palanda vězeňské postele. Rukou si zajel pod bedra a zatlačil do své matrace. Není divu, že ho bolí záda, ta matrace je tvrdá jako dva týdny starý chléb. Opatrně se posadil a poškrábal se na hlavě. Jak dlouho už spal? Postavil se a věnoval pohled svému tělu a oblečení. Na sobě měl stále tu policejní uniformu, kterou ukradl hlídce před jeho nemocničním pokojem. Ucítil jemné zatlačení v močovém měchýři. Došoural se do rohu cely, kde stála záchodová mísa. Rozepnul si zip u kalhot, pečlivě zamířil a užíval si tu slast, když se mu močový měchýř pomalu vyprazdňoval. Jak se sem vlastně dostal?

Pamatoval si, že byl na benzínce Augusta Riery a vedl s ním rozhovor o Megan. Vzpomněl si na to, jak se zničehonic ozval výstřel a Augusto se skácel na pult do kaluže krve. (Hotovo, už ani kapka). Viděl před sebou tu překvapenou tvář muže, jehož oči na něj zírají a jehož ústa říkají: „Vy jste ho zabil…“ Věděl, že zpanikařil a vyběhl z benzínky do města. Napadla ho jedna jediná osoba, která by mu mohla pomoct, paradoxně ta osoba byla šerifem ve Wintersfieldu. Cestou do kanceláře šerifa, mu všechno probíhalo hlavou jako zmatený kolotoč myšlenek. Omráčená hlídka v nemocnici, kluk s pistolí, ukradené auto, rozhovor s Rierou, jeho vražda… Věděl, že jeho vyhlídky nejsou moc růžové, ale také věděl, že v případě Augustovy vraždy je zcela nevinen.

„Lily, Lily, otevři prosím, myslím, že jsem v průšvihu,“ křičel, když doběhl ke kanceláři šerifa a bouchal na dveře.
„Lily, to jsem já, James, otevři prosím, potřebuju tvojí pomoc,“ křičel zoufale bouchaje na bílé dveře s mosaznou koulí místo kliky. Kde může být? Je přece ráno, to musí být doma.
Najednou se za ním ozval známý hlas. „Ruce vzhůru, ať na ně vidím.“ To je přece Brianův hlas!
Brian stál za ním s nataženou rukou, ve které třímal služební pistoli. „No tak, řekl jsem ruce vzhůru, stoupni si ke zdi.“
„Brácho, co blbneš...“ pokusil se zaprotestovat James, ale dobrovolně se postavil ke zdi domu, ve kterém bydlela a zároveň úřadovala Lily jakožto zdejší šerif a dal ruce za hlavu.
„Jamesi, mrzí mě to, ale budu tě muset zatknout za vraždu Augusta Riery a možná i za něco dalšího,“ zamumlal Brian, zastrčil si pistoli za pásek kalhot, vytáhl z nich kovová pouta a spoutal Jamesovy ruce za zády.
„Ale já to nebyl,“ hájil se James, „jak si na mě vůbec přišel?“
„Viděl tě jeden chlap co se zastavil u benzínky, a věděl jsem, že v tomhle průseru budeš chtít najít Lily, takže jsem si to hned namířil sem,“ vysvětlil Brian, chytil ho za ruku přinutil ho jít vedle něj.
„Ale jak to, že tak rychle? A kam to jdeme?,“ zeptal se zmateně James.
„Jdeme na benzínku, jestli si to fakt neudělal, budou tam nějaký důkazy, a navíc, čeká tam na nás okresní šerif. A už nechci nic slyšet,“ odpověděl Brian rozmrzele, když vedle sebe vláčel Jamese, spoutaného v želízkách.

Když došli na benzínovou pumpu, zjistili, že na místě už je okresní šerif, který se představil jako Zachary Gates a vyšetřovací tým kriminálky. O zeď benzínky se opíral ještě stále značně rozrušený Anthony Webster, který ihned jak uviděl Jamese, tak napřáhl ruku, vytrčil ukazováček a ukázal na spoutaného muže v doprovodu muže v obleku.
„To je on, to je ten, co zastřelil toho prodavače,“ zakroužil roztřeseným ukazováčkem.

Pak už to šlo ráz na ráz. Šerif Gates nechtěl slyšet žádné Jamesovy výmluvy, naložil ho do auta, přečetl mu jeho práva a odvezl na policejní stanici ve Wintersfieldu, kam se před malou chvíli snažil James neúspěšně dobýt. Zamkl ho do cely a řekl, že až přijede místní šerif, tak začne výslech. James si lehl na dolní matraci palandy a přemítal o své situaci. Co se to sakra děje? Kdo zastřelil Augusta? A kde je Lily? Dílem toho, že celou noc nespal, dílem toho, že se ještě pořádně nezotavil ze svého zranění a také pod tíhou událostí předchozí hodiny usnul.

Teď tu stál rozkročený nad mísou, hlavou mu probleskla rekapitulace posledních událostí a James si uvědomil, že musel spát celý den a celou noc. Zapnul si zip u kalhot a opřel si hlavu o zeď. To je pěkná šlamastyka. Cítil, že mu po tváři začínají téct slzy.
„Už jsi vzhůru? Bylo načase,“ ozval se za ním se ženský hlas.
Zvedl hlavu, otočil se a rukou si přejel přes tvář aby setřel slzy a zlepšil tak svoje vidění. Na druhé straně mříží stála Lily-Ann Fergusonová. Neusmívala se. Dívala se na něj soustředěným, tvrdým pohledem. Tak jak se policisté dívají na lidi, o jejichž nevině pochybují.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chcete se přátelit s Jamesem? Chcete mu vyjádřit podporu, zeptat se ho na něco, nebo mu říct, co si o něm myslíte? Pokud jste vlastníkem účtu na Facebooku, máte jedinečnou příležitost přidat si Jamese jako přítele! Stačí jen zajít sem nebo do vyhledávače Facebooku napsat James Foligno a James si Vás jistě rád potvrdí jako přítele.

Kapitola XXVI

2010-04-05T21:57:00.000+02:00

SPRÁVNÝ AMERICKÝ OBČAN

Anthony Webster měl za sebou těžký týden. Od pondělí byl jako zástupce firmy Webster & Cohen v San Antoniu na služební cestě. Jeho pobyt v San Antoniu měl trvat až do pátku, jednání se však urychlila, a pan Webster se tak vydal domů již ve středu v noci. Samozřejmě mohl počkat do čtvrtečního rána, ale pospíchal do Stephenvillu za svoji rodinou. Jeho dcera, osmiletá Julie, měla neštovice a Anthony měl výčitky, že nemůže se svojí milovanou holčičkou být kvůli práci. Nechtěl také zmeškat baseballové utkání svého dvanáctiletého syna Douga, které se mělo odehrát v pátek odpoledne. A samozřejmě nesmíme opomenout jeho manželku Whitney, jedinou ženu jeho života, která mu na sobotní oslavu jeho sedmatřicátých narozenin chystala „překvapení“. Anthony to tušil, protože minulý týden zahlédl, jak do své šatní skříně schovává růžovou papírovou tašku s nápisem Victoria’s Secret.

Byl na cestě celou noc a užuž se mu zavíraly oči, když ho z klimbání za volantem vyrušilo zvukové znamení jeho Lincolnu, které ho upozornilo, že mu v nádrží zbývá posledních sedm litrů benzínu. To ho probralo natolik, aby si všiml značky s obrázkem pumpy, pod kterým byla šipka doprava s nápisem 2 míle. Rozhodl se, že u benziny zastaví, dotankuje benzín, protáhne si nohy a dá si kávu na posilněnou, aby zvládl těch závěrečných asi sto kilometrů, které ho dělily od jeho rodiny ve Stephenvillu. Odbočil přesně podle rady značky a dojel k pumpě, na jejímž návěstí se houpal nápis „Texaco“. Vjel svým stříbrošedým Lincolnem mezi stojany, vypnul motor, vystoupil z vozu a ochromila ho rudá záře právě vycházejícího slunce. Levou rukou si zastínil obličej a pravou uchopil tankovací pistoli. Vložil ji do ústí nádrže svého sedanu a stiskl kohoutek. Ozval se ten známý zvuk pracující pumpy a Anthony ucítil závan bezolovnatého benzínu. Pohledem kontroloval číslice, které naskakovaly na displeji stojanu číslo 2 a když se na něm objevila hodnota, kterou chtěl, kohoutek čerpací pistole pustil. Hadici pověsil zpátky ke stojanu a z pravé zadní kapsy vytáhl peněženku a vyndal z ní platební kartu American Express. Podíval se směrem ke dveřím benzínky. Mají vůbec otevřeno? Z reproduktoru nad dveřmi se ozýval hluboký hlas Johnnyho Cashe, který zpíval něco o tom, že spadl do hořícího ohnivého kruhu. Anthonymu se při těch slovech vybavila dávná úsměvná vzpomínka, kterou ale rychle zaplašil a vydal se ke dveřím.

Ještě před tím, než je otevřel, podíval se skrz prosklenou výlohu do útrob benzinové pumpy. Ten pohled, který se jeho očím naskytnul, mu vyrazil dech. Bylo to jako jeden z těch živých vánočních betlémů, které každoročně organizovalo stephenvillské křesťanské sdružení. Až na to, že tady byli pouze dvě postavy a s betlémém to mělo společného velice málo, vlastně vůbec nic. Nějaký muž v policejní uniformě mířil zbraní na muže za pultem, který měl na sobě modrou kombinézu a čepici s kšiltem. Mezi nimi očividně probíhal dialog, protože Anthony viděl zřetelný pohyb rtů muže v modré kombinéze, který se zdál velmi rozrušený. Muž v uniformě na tom nebyl o nic lépe, Anthony si všiml, že zbraň se mu v ruce třese. Pokusil se nakouknout do vitríny ještě víc, aby viděl jestli v obchodě nestojí ještě někdo další, měl ale smůlu. Okno nabízelo pohled jen do levé části obchodu, ve které stál pokladní pult a ve které James s Augustem sehrávali to podivné divadlo. Kdyby Anthony mohl vidět do druhé poloviny obchodu, všiml by si nepatrného pohybu za jedním z regálů s brambůrky.

Anthony přemítal co by bylo nejlepší udělat, zelenou platební kartu při tom žmoulal v ruce. Najednou se pistole muže v uniformě zatřásla o něco víc a prodavač padl na pult. Anthony na nic nečekal, rozběhl se ke dveřím a vešel dovnitř. Díval se na muže v policejní uniformě, který právě upustil vražednou zbraň na zem. To že, Augusta Rieru, majitele čerpací stanice ve Wintersfieldu ve skutečnosti nezabil James Foligno, ale muž, který se po celou dobu rozhovoru mezi Jamesem a Augustem krčil za regálem s brambůrky, aby v tu pravou chvíli vystrčil revolver ráže .38, zabil Augusta Rieru a poté se opět stáhl do svého nejistého úkrytu, to Anthony nevěděl. Zíral na policistu (zatraceně co je to za policistu, který jen tak střílí lidi) a dokázal ze sebe jen vykoktat: „Vy, vy,vy jste ho zabil..“

Muž v policejní uniformě na něj chvíli zíral a poté se rozběhl proti němu, vyhnul se a vyběhnul ven. Anthony se snažil potlačit počáteční šok. Ještě chvíli zíral za Jamesem, který utíkal do srpnového rána, poté se však jeho zrak obrátil na mrtvolu na pultě. Přiběhl k ní a snažil se zjistit prodavačův zdravotní stav. Uvědomil si při tom, že stále žmoulá, teď už v úplně propocené ruce, platební kartu. Zkoušel muži nahmatat puls na krku, když se za ním najednou ozvalo. „Brian Foligno, FBI, dejte ruce nad hlavu, ustupte a řekněte mi co se stalo.“

Za ním stál muž v obleku, asi dva metry vysoký, ne nepodobný tomu herci z hollywoodu (jak se jen jmenuje? zeptal se pan Webster sám sebe) a míří na něj pistolí. Anthonymu vyskočila v mysli otázka, kde se tady bere agent FBI a zrovna ve chvíli, kdy se tu stala vražda, ale hned ji z mozku vypustil. Popsal tomu vysokému agentovi vše co viděl, připojil i dokonalý popis (domnělého) pachatele a jako důkaz, že mluví pravdu, ukázal na pistoli, která ležela na podlaze pod pultem.
Brian se nerozmýšlel ani minutu. „Dobře, budu od vás něco potřebovat. Nemám u sebe mobil, asi deset metrů přes ulici je telefonní budka, můžete tam skočit a zavolat policii? Já zatím zkontroluju, co se dá udělat pro tohohle tady…“ ukázal na bezvládné tělo ležící přes pult jako pytel cementu.
„Dobře, udělám to,“ souhlasil Anthony. Něco na tom agentovi se mu nezdálo, ale později už si nevzpomínal co to vlastně bylo.

Brian získal pro sebe pár minut. Svojí pistoli si zastrčil do pouzdra připnutého na pásku kalhot a z pravé kapsy saka vytáhl revolver ráže .38, který pečlivě otřel a vyměnil se zbraní, která ležela pod pultem. Tu si zastrčil do saka, právě v moment, kdy uviděl zpoceného pana Webstera, jak se klusem vrací zpátky. „Za chvíli jsou tady,“ udýchaně oznámil Brianovi a držel se při tom za bok. Ty doby, kdy byl na střední škole šampiónem v přespolním běhu, byly ty tam.
„Super, jste správný americký občan“ ocenil jeho úsilí Brian a pokračoval, „ještě od vás potřebuju, abyste tu na ně počkal než přijedou. Tohohle se bát nemusíte,“ ukázal na Augustovo bezvládné tělo, „ten je mrtvý. A řekněte mi, kam ten pachatel běžel.“
„Vyběhl ze dveří a běžel směrem do města,“ odpověděl Anthony, „ale přece mě tu nenecháte, musíte to tu zajistit a tak…“ Bylo pozdě. Brian kolem něj proběhl a vydal se směrem do útrob Wintersfieldu.

Kapitola XXV

2010-03-30T21:06:00.000+02:00

AUGUSTŮV PŘÍBĚH

Ve Wintersfieldu začínal nový den. Bylo něco málo před pátou ranní a na horizontu vstávalo velké rudé slunce. James přimhouřil oči a sklopil si stínítko za předním sklem. Právě minul ceduli s nápisem „Vítejte ve Wintersfieldu – ve městě kde skončila americko-mexická válka“ a namířil si to přímo za tou velkou žhavou koulí, na východní konec města. Byl naštvaný, protože ztratil spoustu času blouděním na místních okreskách, když sjel z dálnice. Teď už byl ale u cíle své cesty. Celý Wintersfield byl ještě ponořen do spánku, takže nikdo nezaregistroval černého Buicka jak míří k benzinové pumpě Augusta Riery a nikdo ani nezaregistroval vysokého hubeného muže, který vešel dovnitř.

Ozvalo se zacinkání mosazného zvonečku a James ucítil pach zatuchliny a motorového oleje. Dřív, než se stačil porozhlédnout ozvalo se z opačného konce benzínky: „Ještě není pět, máme zavřeno.“
„To je ale škoda, přišel jsem si trochu pokecat,“ prohodil James, vytáhl zpoza opasku nově nabytou pistoli a namířil jí na Augusta Rieru, který právě vyšel ze dveří své kanceláře, na kterých bylo napsáno „JEN PRO ZAMĚSTNANCE“. „Takže hezky ruce nahoru a ani se nehněte. Trochu si popovídáme,“ ucedil James směrem ke knírkatému hispánci, který vypadal zaraženě, ale zároveň smířený se svojí situací. „Takže karta se obrátila, co? Povězte mi, proč jste se mě pokoušel zabít, co? A jaktože Megan o vás nikdy nemluvila, co? Mluvte, rychle!“ vyštěkl James na Augusta.
„Dobře, pane Foligno, povím vám všechno, jen na mě, prosím vás, přestaňte mířit s tou zbraní jo? Dejte ji, prosím vás, pryč,“ zaprosil Augusto Riera s beznadějí v hlase.
„Zůstane kde je,“ odmítl rázně jakékoliv vyjednávání James, „jestli si dobře pamatuju, taky jste na mě takhle mířil, ale vy máte jednu výhodu, dávám vám šanci se z toho vymluvit, tak rychle, než mi dojde trpělivost.“

„Dobře, řeknu vám všechno. Moje rodina pochází z Mexika, já jsem se tam narodil, ale když jsem byl malý, rodiče se i se mnou přestěhovali do Ameriky, kvůli lepšímu životu, vždyť víte, strašně moc lidí se do Ameriky stěhuje za lepším životem. Přistěhovali jsme se sem do Wintersfieldu. Rok po tom, co jsme se sem nastěhovali, se narodila moje sestra. Matka říkala, že jí dáme nějaký jméno, se kterým v Americe líp zapadne. S tátou se rozhodli pro Megan. Moji rodiče Megan milovali, stejně jako mě, ale nebyli jsme na tom zrovna nejlíp, ten „lepší život“ se tu opravdu nekonal. Když umřela matka, to mi bylo dvanáct, Megan sedm, otec začal strašně pít a jednou když šel z hospody nalitej jak zákon káže, přejel ho náklaďák s pivem. Ironie, co?“
James se ušklíbl a rychlým pohybem ruky, ve které držel pistoli, pobídl Augusta, aby pokračoval ve vyprávění.

„No, po otcově smrti přišla sociálka a s Megan nás rozdělili, mě si vzala rodina tady z Wintersfieldu, Megan si vzali do péče lidi až z Pensylvánie. Měli jsme štěstí, věděli jsme o sobě, věděli jsme, kde jsme, takže jsme si mohli posílat dopisy. Psal jsem si s Megan často, strašně mi chyběla, v posledním dopise mi napsala, že se bude vdávat a že mi pošle pozvánku na svatbu. Moc jsem se těšil, že jí zase uvidím, že poznám jejího snoubence, ale místo toho jsem se dozvěděl o tom, že ji někdo zavraždil a jedním z podezřelejch máte bejt vy. Myslím, že vám nemusím říkat, jak moc mě to zabolelo. Přísahal jsem, že jestli se mi někdy dostanete do ruky, že vás zabiju. Postupně ze mě ten vztek vyprchal a změnil se v smutek. Byl jsem párkrát v Oak Hillu na hřbitově, podívat se na místo, kde odpočívá, ale na vás a svůj slib jsem zapomněl. Až přišly ty fotky a ten chlap.“

„Jaký fotky?“ zeptal se James zmateně, „jakej chlap?“
„No bylo to asi před měsícem, objevil se tu takovej chlap a v ruce měl obálku. Dal mi jí a říkal, že na těch fotkách jste vy, a že jste tady ve Wintersfieldu a že jste určitě Megan zabil vy. Navrh mi, že mi pomůže dostat vás do vězení, ale na oplátku musím pomoct já jemu. Říkal, že když společně zabijem Freda MacIsaaca, že to dokáže narafičit tak, aby to vypadalo, jako vražda Megan, a že to hodí na vás. Ukázal mi takovej divnej přívěsek, takovej kříž, jenže to očko na pověšení měl na druhý straně, takže byl jakoby obrácenej. Znovu se ve mně probudila touha po pomstě. Ještě ten den jsme Freda zabili, nebo spíš on ho zabil, měl dvě zbraně, jednu mi pak dal a na předloktí mu vypálil tím křížem značku. Vypadalo to nadějně, ale šerif Fergusonová vás pustila. Já jsem měl kvůli Fredovi špatný svědomí, ale tu zbraň jsem si nechal a rozhod jsem se, že Megan pomstím do poslední kapky krve a zabiju vás. Jenže jsem se netrefil pořádně, nikdy jsem nestřílel.“

James koukal na Augusta Rieru nevěřícně. Nejenže se mu teď Augusto přiznal ke spoluúčasti na vraždě Freda MacIsaaca, ale nejspíš poznal i muže, který zabil Megan a chtěl odstranit Jamese z cesty.
„Tak aby mezi námi bylo jasno, přísahám vám, že já jsem Megan nezabil. Miloval jsem jí, jako nic na světě a její smrt mi obrátila život naruby. Augusto, musíte mi říct, kdo byl ten muž, co za vámi přišel, protože to je pravděpodobně ten samý muž co Megan zabil. A proč jste mu měl pomoct zabít právě Freda? Proč zrovna jeho?“ naléhal James na Augusta. Vypadalo to jako scéna z krimi filmu. Augusto za svým pultem s rukama nad hlavou, James v policejní uniformě na něj mířil svojí pistolí.
„Řeknu vám, jak vypadal, ale prosím, přestaňte na mě mířit tou pistolí,“ žadonil znovu Augusto.
„Ta zbraň je moje pojistka, kdybyste mi chtěl utéct nebo provést nějakou sviňárnu,“ odsekl nedůtklivě James. „Tak mluvte!“ popohnal ho nedočkavým gestem.

V tu chvíli se ozvala rána a Augusto Riera spadnul celou vahou těla na prodejní pult. Kolem jeho hlavy se okamžitě rozlila kaluž krve. James nechápal co se děje, upustil svoji zbraň na zem a jen zdálky uslyšel něco, co se podobalo zacinkání mosazného zvonečku nad dveřmi. Podíval se tím směrem a viděl tam stát asi čtyřicetiletého černocha s vyděšeným výrazem a peněženkou v ruce. Chvíli na sebe vystrašeně zírali až ze sebe ten neznámý muž vykoktal: „Vy, vy,vy jste ho zabil…“
James nebyl schopen odpovědi. Ještě chvíli na černocha zíral, potom proběhl kolem něj, rozrazil dveře a vyběhl do sluncem zalitého rána.

Ve Wintersfieldu začínal nový den...

Kapitola XXIV

2010-03-24T16:31:00.000+01:00

ZJIŠTĚNÍ

James se sehnul pod volant. To nastartování přes dráty přece nemůže být tak těžké. Vytrhl zpod volantu svazek drátů a začal je podrobně zkoumat. Tak který ke kterému? Začal pokusně křížit jednotlivé kabely přes sebe, dokud se neozval ten známý zvuk startování motoru. Dráty zkřížil ještě několikrát a motor se chytil. Tak a můžeme vyrazit, řekl si James a rozjel se.

Zpočátku mu dělalo problémy ovládání vozidla, vždyť jak už to bylo dlouho co naposledy řídil? Po nějaké době však dostal řízení „do ruky“ a opět to pro něj bylo něco přirozeného. Motal se po ulicích Dallasu, jel raději pomaleji, byl by nerad, kdyby ho zastavila náhodná policejní kontrola, a hledal výjezd na 35. západní. Asi po půlhodině bloudění našel ten správný směr a vjel na dálnici. Ta byla skoro prázdná, byly přece dvě v noci. James sešlápl plynový pedál až na podlahu a Buick si spokojeně zavrněl. Rozbitým oknem proudil na Jamese vlahý noční letní vzduch a James se cítil jakoby mu bylo znova šestnáct a řídil svoje první auto, které mu daroval jeho otec. Po dlouhé době si připadal svobodný. Všechny jeho problémy si daly dovolenou a odpluly z jeho hlavy na plavbu kolem světa. Ten pocit mu dělal dobře. Otočil knoflíkem rádia. Pravý majitel auta byl asi fanoušek country, protože z rádia se ozvalo: „Posloucháte Country rádio, 96,7 FM, tohle je Willie Nelson a jeho pecka On the Road Again.“ Načež následoval ten více než známý nápěv On d roud egen, džast kent vejt tu get on d roud egen.
„No to snad ne tohleto,“ zanadával si James nahlas. Otočil druhým knoflíkem, aby přeladil stanici. „Jo tohle je ono,“ zamumlal a otočil knoflíkem hlasitosti, aby muziku pořádně přidal. „Sou wejk ap, bifór it kilz jů“ zařval pořádně spolu s rádiem. Jo, starý dobrý Cursed by a Fate, to je moje, mrmlal si pod fousy.

Auto si spokojeně vrnělo, James si spokojeně zpíval a v 1. Texaské všeobecné si sestra Margareth Hortonová spokojeně odbývala svou noční službu. Podívala se na hodiny. Ukazovaly dvě. Margareth se vylekala. Už před hodinou měla přece jít zkontrolovat pana Foligna, do jeho pokoje! No snad se nic nestalo, a stačí když se tam podívá teď. Vyšla ze své kanceláře a vydala se na kontrolu. Už při příchodu do chodby, ve které byl pokoj pana Foligna, se jí něco nezdálo. Židle, na které seděl strážník, co pana Foligna hlídal, byla prázdná! Třeba si zašel jen na záchod, pomyslela si Margareth a otevřela dveře do pokoje. Uff, pan Foligno leží ve své posteli, přesně jak má, oddechla si sestra Hortonová. Už už chtěla z pokoje odejít, když si všimla něčeho zvláštního. Pan Foligno je přece hubený, nemá takové břicho! Margareth odhrnula přikrývku a oči jí padly na nahé tělo muže, který rozhodně nevypadal a ani nebyl James Foligno. Margareth se rozběhla do své kanceláře.

Do temného ticha se ozvalo zazvonění mobilního telefonu. „Ano?“ ozval se mužský hlas.
„Haló, to je agent Foligno? Tady Margareth Hortonová z 1. Texaské všeobecné, říkali, že když se něco stane, mám zavolat na tohle číslo,“ ozval se rozrušený ženský hlas.
„Dobře slečno Hortonová, uklidněte se prosím a řekněte mi co se stalo,“ uklidňoval ji Brian.
„Pane, pan Foligno, váš bratr… Je pryč, utekl. Omráčil strážného a utekl,“ vysoukala ze sebe Margareth.
„Dobře, děkuji za zprávu, hned k vám někomu pošlu,“ oznámil ji Briana stiskl tlačítko pro ukončení hovoru. Tak všechno vychází podle plánu, zabručel si pod fousy. Potom vyťukal na mobilu nějaké číslo a přiložil si telefon k uchu.

„Haló?“ ozval se rozespalý hlas.
„Lily, máme problém, James utekl z nemocnice,“ oznámil ji suše Brian.
„Briane, to jsi ty? To snad nemyslíš vážně. Jak to udělal?“ zeptala se zmateně Lily-Ann.
„Prý omráčil strážného, Lily, ale to je teď vedlejší, potřebuju abys jela do nemocnice a vyslechla všechny možné svědky, abys zjistila kam měl namířeno,“ přikázal Lily Brian.
„Dobře Briane, ale já mám strach, že chce jet k Augustu Rierovi a něco mu udělat, Briane musím to zarazit!“ odmlouvala Lily.
„O Augusta se postarám já, ty pojedeš do nemocnice, jak jsem ti řekl!“ zakřičel Brian na Lily a pokračoval klidnějším hlasem, „chápej je to pro tvoje dobro, ty nevíš jakej James je, když si něco umane.“
„Dobře, ale jak to chceš stihnout, vždyť nevíme, jaký má před námi náskok,“ zeptala se Lily.
„Neboj se, nějak to zvládnu, ty hlavně jeď do tý nemocnice,“ odsekl Brian.
„Dobře,“ souhlasila Lily. „A Briane?“
„Co?“
„Neubliž mu.“
„Budu se snažit,“ odpověděl Brian, vypnul telefon, nastartoval svůj černý GMC Yukon a vyhodil z auta nedopalek přesně tam, kde stála cedule s nápisem „Vítejte ve Wintersfieldu – ve městě kde skončila americko-mexická válka“.

Kapitola XXIII

2010-03-22T17:03:00.000+01:00

TEMNÁ STRANA DUŠE

Věnováno Klárce, která se (jako bohužel jediná) zúčastnila mojí soutěže a zaslala hned tři návrhy na název kapitoly. Nakonec jsem vybral Bratři jednají

Nevěděl, jak dlouho už takhle bloudí. Od jeho útěku z nemocnice uplynuly sotva dvě hodiny, Jamesovi se to však zdálo jako celý den. V ulicích Dallasu vládla černočerná tma, kterou se pokoušelo zahnat pouliční osvětlení, kterého však v těchto temných uličkách nechvalně známé dallaské čtvrti Cockrell Hill bylo poskrovnu. Kdyby James věděl, kde se zrovna nachází, rozhodně by tam jen tak nebloumal, ale snažil by se odtamtud dostat co nejrychleji. Bohužel to nevěděl, a tak jen dál bezcílně bloudil ulicemi a přemýšlel, jak si opatřit tu tolik potřebnou zbraň. Zrovna když procházel kolem několika kontejnerů na odpadky, vyskočil zpoza nich asi patnáctiletý chlapec, který na něj namířil zbraň.

„Ruce vzhůru, nebo ti ustřelím… Ježiš vy jste policajt?“ ucedil kluk zoufale při pohledu na Jamesovo oblečení.
James zareagoval okamžitě. „To víš, že jsem policajt, to přece vidíš, a ty si v pěkným průseru. Jak se jmenuješ?“ zeptal se chlapce a udělal krok k němu.
„Stát ani krok, nebo vás zastřelím,“ pohrozil mu chlapec. Jeho potící se tvář a třesoucí se ruce napovídaly hodně o jeho duševním stavu.
„Ale no tak, přece by si nezastřelil policajta, ne? Určitě si chytrej kluk a dokážeš si spočítat, co by se s tebou stalo, kdybys mě zastřelil, nebo ne? Tak nedělej blbosti a radši mi dej tu pistoli.“
Chlapec přikývl. Upustil revolver na zem, posadil se na obrubník a dal si hlavu do dlaní. Z hlasitého popotahování se dalo poznat, že pláče. „Prosím, nezavírejte mě do polepšovny, kdo by se pak staral o mámu?“
James se posadil vedle něj. „Jak se jmenuješ?“
Chlapec se na něj podíval uslzenýma očima. „Noel,“ odpověděl.
„Dobře Noeli, nezatknu tě, ale musíš mi říct proč tohle všechno děláš. Kde máš rodiče?“ zeptal se starostlivě James.

„Máma je doma, je zase sjetá, bydlíme kousek odtud v takový barabizně. Táta od nás odešel, když jsem se narodil, to mi aspoň tvrdí máma. My nemáme moc peněz, máma do práce nechodí, já pracuju místo školy, ale pořád to nestačí, máma všechno utratí za drogy a já pak musím po nocích dělat tohle, abysme nějak vyšli. Já to nechci dělat, ale nic jiného mi nezbejvá, chápete? Víte jaký to je, celej den pracovat a potom v noci přepadávat lidi? Přál bych si aby toho máma nechala, abych toho moh nechat já a abysme žili jako normální rodina,“ vyložil mu Noel svoji situaci.

Jamesovi bylo chlapce líto. „Kde bydlíš Noeli?“ zeptal se ho.
„1246, Olden street,“ odpověděl mu chlapec. „Můžete nám pomoct? Můžete zařídit, abych už tohle nemusel dělat? Nechci to dělat,“ zafňukal Noel a začal znovu natahovat.
„Víš Noeli, můj děda mi kdysi říkal, že lidská duše, má stejně jako mince, dvě strany. Tu světlou, kterou člověk ukazuje během celýho svýho života, ale pak je tam i ta temná strana duše. Tu někdy člověk musí ukázat, i když je to pro dobrou věc.“ Ze zadní kapsy kalhot vytáhl James peněženku. „Na, tohle si vem,“ podal Noelovi desetidolarovku, „a teď maž domů, pomoct mámě. Já uvidím, co se pro vás dá udělat. Ale tohle si pro jistotu nechám,“ ukázal devítimilimetrovou pistoli.
Noel chňapnul po desetidolarovce a rozběhl se směrem domů. Zdálky ještě slyšel James, jak na něj Noel cosi volá, ale tomu už nevěnoval pozornost, protože se zajímal jen o jednu věc. O pistoli, kterou mu do jeho rukou seslal snad samotný bůh. Vytáhl zásobník, zkontroloval náboje a zásobník zandal zpět. Tak pistoli už mám. Teď potřebuju auto.

Štěstí stálo při něm. Ušel sotva dva bloky a v temné uličce objevil stát černý Buick Grand 1986. Rozhlédl se kolem a zpoza opasku vytáhl obušek. „Člověk musí někdy ukázat i temnou stranu svojí duše, i když je to pro dobrou věc,“ problesklo mu v hlavě. Rozpřáhl se a jedním švihem obušku rozbil okno u sedadla řidiče. Rychle otevřel dveře a sedl si dovnitř. Z košile si vytáhl baterku (zaplať pánbůh za to policejní vybavení), otevřel skřínku na palubní desce u spolujezdce a posvítil do ní. Štěstí mu dneska opravdu přeje! Ve skřínce našel autoatlas Dallasu a přilehlých oblastí. Rychle v něm našel Wintersfield a naplánoval si cestu. Bude muset jet po 35. západní směrem na Waco. Cesta by mu měla zabrat asi dvě hodiny. Podíval se na hodiny na palubních přístrojích. Ukazovaly půl druhé.

Kapitola XXII

2010-03-18T21:48:00.001+01:00

BRATŘI JEDNAJÍ (původně Bez názvu)

Bylo krátce po čtvrt na jedenáct večer, když z 1. Texaské všeobecné nemocnice vyšel muž v uniformě dallaského policejního sboru. Na první pohled nic zvláštního, na ten druhý byste však seznali, že uniforma muži nesedí a košile a kalhoty na něm trochu visí. Největší problém měl James s kalhotami, protože ten policejní hlídač, kterého praštil přes hlavu vázou, ve které dostal květiny od Lily, nebyl žádný střízlík. James se o tom přesvědčil nejen pohledem, když ho tahal do své postele, aby sestřičky neměly podezření, že je postel prázdná. Chodily ho kontrolovat každé tři hodiny a vždy jen tak na oko, aby se neřeklo, že svojí práci neplní tak jak mají. Mám minimálně tři hodiny, než zjistí, že tam nejsem, pomyslel si James, možná i víc, můžou si myslet, že hlídač šel třeba na záchod nebo tak něco, při troše štěstí to zjistí až ráno, zadoufal. Teď musím vymyslet jak se dostanu do Wintersfieldu, ale nejdřív si musím sehnat zbraň. Pohled mu padl na opasek, na kterém visel obušek. No tohle mi teda nepomůže, odfrkl si. Muž, který měl Jamese na starosti zřejmě nebyl policista, ale pouze policejní asistent, jinak by jistě zbraň měl a James by teď měl ulehčenou práci. Tak kde sakra vezmu tu pistoli?

Mezitím se o několik kilometrů dál ve čtrnáctém patře dallaského ústředí FBI rozsvítilo světlo. Brian Foligno vešel do své kanceláře a posadil se na židli. Vrhl upřený pohled na desku svého pracovního stolu a svraštil čelo. Bylo na něm poznat, že přemýšlí. Jak to jen udělat? Odemkl první zásuvku svého stolu a vytáhl z ní revolver ráže .38 v igelitovém pytlíku a položil ho na stůl. Potom zásuvku zase zamknul a zvedl se ze židle. Potichu otevřel dveře svojí kanceláře a vystrčil z nich hlavu, aby naslouchal, jestli neuslyší nějaké zvuky. Marně. Celé čtrnácté patro bylo zahaleno do tmy a nebylo slyšet nic než vrčení zářivek z Brianovy kanceláře. Opět dveře zavřel a přešel k oknu. Venku byla tma, jak už to v noci bývá, a jediné, co v okně Brian spatřil byl vlastní odraz stojící v zrcadlově uspořádané kanceláři. Ušklíbl se a rychlým pohybem zápěstí zatáhl žaluzie, aby žádné zvědavé oči nemohly nahlížet dovnitř. Potom se vrátil ke stolu a opět si sedl na židli. Sehnul se ke svému počítači a stisknutím tlačítka jej zapnul. Ozvalo se zabručení větráku a zvuk zapínajícího se monitoru. Brian počkal než mu naběhl celý systém a proklikal se až do balistické databáze FBI. Chvíli z ní mazal a vpisoval do ní nějaká data, až si konečně dal ruce za hlavu a zhoupl se na židli. Takhle je to správně, tak se mu to líbí. Počítač vypnul, zvedl se ze židle a z druhé zásuvky stolu vytáhl hadr, který snad kdysi býval utěrkou, teď byl však špinavý a zaprášený. Brian si ho strčil do kapsy a dal se do dokončování svého díla. Odemkl skříň a vyházel z ní veškeré spisy a dokumenty. Všechno co bylo na stole rozházel po kanceláři, rozbil při tom dokonce i své oblíbené těžítko se sněhulákem ve sněhové bouři. Revolver ráže .38 si strčil do druhé kapsy od saka a ještě převrhl židli. Potom vytáhl špinavý hadr a otřel všechny věci, na kterých by mohli zůstat nějaké otisky prstů. Poctivě s ním přejel klávesnici, stůl, skříň i polici. Nakonec s ním utřel vypínač světla a zhasl. Hadr odhodil někam doprostřed kanceláře, která se znovu zahalila do tmy. Zavřel za sebou dveře, ruku měl při tom zabalenou do cípu svého saka, a zamkl. Klíče si vložil zpátky do kapsy.

Kapitola XXI

2010-03-15T22:57:00.000+01:00

DNES NEBO NIKDY

Dřív, než ale stačili Jamesovi vylíčit jak se výslech Grega Callahana seběhl, vypověděl jim James svůj zvláštní sen. Když skončil, tvářili se Lily a Brian zcela stejně. Překvapeně a zaraženě zároveň. Během toho, co James vyprávěl, byli oba zticha a mlčeli i po tom co skončil. Až to nesnesitelné ticho pročísl Lilyin hlas.

„To je neuvěřitelné Jamesi. Až na pár maličkostí se to odehrálo přesně tak, jak jsi nám teď popsal. Lišíš se jenom v tom, že Greg nemá dvoupodlažní dům ve viktoriánském stylu, ale obyčejný přízemní barák. Taky nám nenabídl žádnou kávu ani čaj, a když Brian našel tu zbraň tak Greg dál tvrdil, že žádnou zbraň nemá a že to na něj musel někdo ušít. Jinak se to odehrálo, přesně tak, jak jsi řekl. Dokonce i to popisný číslo jeho domu jsi trefil. Nejsi náhodou jasnovidec?“
„Tak to opravdu ne,“ usmál se James a posadil se na posteli, „i když to tak možná vypadá. A co je s Callahanem teď?“
„Lily ho zavřela ve Wintersfieldu do cely,“ odpověděl mu Brian. „Tu zbraň jsem odvezl k nám do laborky, musí ověřit jestli je to opravdu ta, ze které se střílelo. No nic, já už budu muset jít na ústředí, mám tam ještě nějakou práci. Brácho, uzdrav se co nejdřív,“ usmál se Brian směrem k Jamesovi, „a Lily, dneska dobrá práce šerife,“ usmál se i na ní. Lily vypadala, že ji za chvíli začne z uší unikat pára, jak se začervenala po té pochvale. Zarytě se dívala na podlahu, jen aby nemusela sledovat Jamesův pobavený obličej. Vzorek na nemocničním lině jí najednou připadal ohromně zajímavý.

Když se za Brianem zabouchly dveře a Lily ucítila že její ruměnec na tváři pomalu bledne, podívala se znovu na Jamese. „Jak ti je?“ zeptala se ho tónem matky, která má starost o svého syna.
Toho James okamžitě využil: „Nic moc mami,“ zalhal jí. Ve skutečnosti se cítil moc dobře na to, co před několika dny prožil. „Pořád mi vrtá v hlavě ten Callahan. Myslíš, že by to mohl být on?“ zeptal se Lily, aby jí odvedl od tématu, ke kterému, jak předpokládal, měla tahle konverzace směřovat.

Lily jeho záměr nepostřehla. „Nevím, něco mi na tom nesedí, nepřipadá mi, že by byl Greg vrah, ale důkazy mluví jasně. Jeho zbraň je ta, z který pochází jedna kulka nalezená ve Fredově těle. Ale i kdyby byl Greg opravdu ten střelec, pořád máme jen polovinu vraždícího dua. Po druhém střelci není ani stopy. Doufám, že mi Greg při výslechu něco vyklopí, a získáme další kus do naší skládanky. Taky si budu muset zajít promluvit s Augustem Rierou, no nekoukej tak na mě,“ prohodila, když viděla jak se James tváří. „Je mi jedno, jestli budu mít tvoje svědectví, že to po tobě vystřelil on, prostě si s ním půjdu promluvit. A ty tady budeš hezky ležet a kurýrovat se,“ usmála se na Jamese. „Žádný ponocování, je ti to jasný? Řeknu sestřičkám, aby tě chodili kontrolovat a před pokojem je policejní hlídka, střídaj se každých dvanáct hodin, takže ne aby tě napadlo provést něco nerozumnýho, je ti to jasný? Tady se ti nemůže nic stát.“
„Jasně mami, neboj se,“ ucedil James ironicky. Dneska, nebo nikdy pomyslel si při tom.

„Tak já jedu, promluvím si ještě s naším novým vězněm, jsem zvědavá co mi poví,“ řekla Lily a při těch slovech se zvedla ze židle. „Pořádně se vyspi, a ne aby se ti zase zdály nějaký jasnovidecký sny.“ Sehnula se k Jamesovi a políbila ho na čelo.
„A tohle mělo bejt jako co?“ utrousil James námitku směrem k Lily. Ta se zastavila v půli cesty ke dveřím a otočila se
„Víc dneska nebude, počkej si na zítřek,“ usmála se na něj a vyšla ze dveří.
James si naštvaně lehl na postel a namířil svůj zrak z okna. Sledoval západ slunce a přemýšlel o své chystané akci. Nejdřív se ale musí zbavit té policejní hlídky před svým pokojem. Ale jak?

Kapitola XX

2010-03-02T17:56:00.001+01:00

VÝSLECH CALLAHANA

Jakmile se za Lily a Brianem zavřely dveře, začal James přemýšlet o něčem jiném. Upřímně řečeno, v tuto chvíli ho vůbec nezajímalo, kdo zastřelil nějakého sedláka, kterého ani neznal, jen s ním jednou jel v autě. Ne, to opravdu ne. V hlavě mu vířily myšlenky týkající se jeho touhy. Touhy po pomstě. A po odpovědích. Jak to, že až doteď nevěděl, že má Megan bratra, Augusta Rieru? A proč ho chtěl Augusto zabít? A je to jenom náhoda, že se jejich cesty zkřížily ve Wintersfieldu? Tohle všechno se musí dozvědět. A je jen jedna osoba, která má odpovědi na všechny tyhle otázky.

Mezitím, co James leží na svém lůžku v nemocnici v Dallasu, se o několik desítek kilometrů dál na západ k domu váženého občana Wintersfieldu Grega Callahana blíží černé GMC Yukon, ve kterém sedí zdejší šerif (vůbec poprvé od založení Wintersfieldu je to žena) Lily-Ann Fergusonová a ctižádostivý agent FBI Brian John Foligno. Z obou dvou vyzařuje jistota, že tentokrát jsou na stopě něčemu opravdu velkému. Brian zaparkuje u obrubníku a společně se vydávají k dvoupodlažnímu domu s popisným číslem 23, který je navrhnut a postaven ve viktoriánském stylu. Kdybyste měli být vážený občan kteréhokoliv města, váš dům by vypadal přesně jako dům Grega Callahana, padesátiletého zástupce starosty a příležitostného strážce zákona ve Wintersfieldu. Nyní však stojí on sám v konfrontaci se zákonem.

Lily zaklepe na dveře se zvoláním: „Gregu Callahane, otevřete dveře, tady je policie.“ Otevře jí muž menší postavy s hustými prošedivělými vlasy a plnovousem.
„Á šerif Fergusonová osobně. A kdo je to s vámi? Provedl jsem něco?“ vyzvídá Callahan a dává přitom tónem hlasu najevo svou společenskou nadřazenost.
„Jestli dovolíte, otázky tady budeme pokládat my. Zvláštní agent Brian Foligno, FBI,“ představí se Brian, „můžeme dál?“.
„Ale jistě, pojďte dál, nemám před vámi co skrývat,“ odpoví mu Callahan s lehkým úšklebkem na tváři. Zavede je do kuchyně. „Můžu vám nabídnout čaj, kávu, nebo něco ostřejšího?“ zeptá se zdvořile, ale z tónu jeho hlasu je jasné, že mu tahle nezvaná návštěva pořádně leze krkem.

„Ne Gregu, nic si nedáme,“ odmítne ho tvrdě Lily-Ann a pokračuje: „máme na tebe pár otázek ohledně toho co jsi dělal v ten den, kdy byl zabit Fred MacIsaac, řekněme tak kolem osmé hodiny večer?“
„To má být výslech?“ zeptá se překvapeně Callahan a posadí se na židli.
„Berte to jako předběžné tlachání před opravdovým výslechem,“ nakloní se k němu výhružně Brian, „nebude vám vadit, když se tady porozhlídnu?“
„Ne vůbec ne, říkal jsem, že nemám co skrývat,“ odpoví nechápavě Greg Callahan, „ale Lily, pořád nechápu, co bych já měl mít společného s Fredovou vraždou?“
„Řeknu ti to takhle Gregu, tady agent Foligno,“ ukáže Lily na Briana, který se s pátravým pohledem vydá do obývacího pokoje, „našel shodu kulky, kterou jsme vyjmuli z Fredova těla. Shoduje se se zbraní registrovanou na tvoje jméno, Gregu,“ udeří Lily-Ann.

„Na moje jméno? Vždyť já nemám žádnou zbraň,“ vyhrkne Callahan a na čele se mu zalesknou kapky potu.
„Ne? A co je tedy tohle?“ zeptá se Brian drže v ruce tužku, na které se houpe revolver ráže .38.
„To je snad zlý sen, to je noční můra,“ zavzlyká Callahan a složí si hlavu do dlaní.
„Jestli je to zlý sen, tak by ses měl hned probudit,“ zakřičí na něj Lily, „slyšíš, probuď se, vstávej, probuď se Jamesi…“

James otevřel oči. Cítil, že s ním někdo třese. Celá tahle návštěva Callahana byl jen sen, jen výplod jeho fantazie. Nad jeho postelí se sklání Lily a Brian, kteří už se očividně vrátili z opravdového výslechu Grega Callahana a nemohou se dočkat až mu vypoví jak to probíhalo.

Intermezzo II

2010-02-21T16:58:00.001+01:00

CHAT

Tak je to tady! Vámi vymodlený chat. Ze začáktu jsem měl strach, že naši hrdinové nebudou mít na co odpovídat, ale nakonec se to ukázalo býti strachem neoprávněným. Za ty tři dny, co jste měli příležitost ptát se na to, co Vás zajímá, se objevilo rekordních jedenadvacet dotazů (pravda některé kvalitní, jiné méně) a naši hrdinové byli opravdu šťastni, že Vás jejich osud tak zajímá. Tak já už to nebudu zdržovat a pojďme na to, protože těch dotazů je opravdu hodně.

ROMAN ČERVENKA se ptá Lily-Ann: "Co na Jamesovi vidíte? A v případě, že Vám to nevyjde, tak příští rok budu hrát v NHL, tak se můžeme sejít. Co Vy na to?"

LILY-ANN odpovídá: "Co vidím na Jamesovi? No, je milý, vtipný, docela hezký a hlavně je to v našem městě někdo nový, není jako chlapi co tu žijí. S tou NHL si nebuďte tak jistý, navíc vůbec Vás neznám, viděla jsem Vás jen jednou v televizi, záleží na tom, kam byste mě pozval a jak by se mi to líbilo:)"

COLOMBO se ptá Briana: "Zajímalo by mě, jak je možné, že jsi se svými možnostmi agenta FBI doposud nedokázal vypátrat vraha Megan? Kryješ někoho? Máš pro to nějaké vysvětlení?"

BRIAN odpovídá: "Vysvětlení pro to nemám, snad jen, že vražda Megan by se dala popsat jako perfektní zločin."

ŠÍLENEC říká: "Augusto, držím ti palce. Jsi nej nej nej!"

AUGUSTO odpovídá: "Hola amigo gracias! Tedy moc děkuji za podporu, budu se snažit Vás nezklamat."

BUZZ RAKEŤÁK se ptá Kirka: "Dozvíme se o tobě v románu ještě něco?"

AUTOR odpovídá: "Když se Kirk dozvěděl, že na něj míří jeden dotaz a ještě navíc od jeho oblíbené kreslené postavičky, byl tak nervozní, že ze sebe chudák nedokázal vykoktat jediné slovo a proto za něj s dovolením odpovím já. Bohužel Kirk už v románu sehrál svojí roli a více se v něm už asi neobjeví, i když nikdy neříkej nikdy... Váš autor."

BLAŤÁK se ptá Jamese: "Jamesi, co hodláš udělat s Augustem? Něvěřím, že bys ho dokázal zabít. Nemáš to v povaze."

JAMES odpovídá: "Jsem rád, že se i mě zeptala nějaká ta hokejová superstar a hned jedna z těch největších. Přesto, se vší úctou k Vám pane Blaťáku, co hodlám udělat s Augustem je jen moje věc a až to udělám, jistě se to dozvíte. Doufám, že jsem Vás neurazil a držím palce do dalších bojů v olympijském turnaji."

MILOSLAV ZAPLETAL se ptá Jamese: "Jamesi, blondýny nebo brunety?"

JAMES odpovídá: "Pane Zapletale, brunety. Blondýnky jsou dobré akorát do těch stupidních miss a jiných debilních soutěží krásy."

JAMES COOK se ptá Lily-Ann: "Lily, vždy jsi bydlela v tak malém městě jako je Wintersfield nebo jsi poznala i život "velkého" města? Popřípadě, plánuješ někdy z Wintersfieldu odejít a zkusit štěstí někde jinde?"

LILY-ANN odpovídá: "Popravdě musím říct, že jsem nikdy ve velkém městě nežila. Jak tu říkáme jsem "born and raised in Wintersfield". A ani mě neláká žít ve velkém městě, teď když jsem kvůli Jamesovi tak často v Dallasu, tak vidím jaké to je. Spousta hluku, zápachu, spousta nervózních a spěchajících lidí... Ne vůbec mě neláká žít ve velkoměstě, navíc to není místo, kde bych jednou chtěla vychovávat svoje děti..."

GUDNY se ptá Jamese: "Rád bych se tě zeptal, kde jsi pracoval předtím, než jsi se vydal pomstít svou zavražděnou Megan a jaký jsi do té doby vedl život?" a dodává: "Jamesi, já na rozdíl od gudnyho z první otázky vím, že jsi byl kdysi řádovým policistou, ale stejně, musel jsi žít i tenkrát nebezpečný život. Slyšel jsem totiž, že Pensylvánie je taková česká Palmovka, takže tam o kriminálníky není nouze.
PS: Kdo myslíš, že vyhraje olympijský turnaj v hokeji?"

JAMES odpovídá: "No, zas tak nebezpečný život to nebyl, i když je pravda, že Pensylvánie je hodně multikulturní stát se spoustou přistěhovalců z různých koutů světa, ale Oak Hill je poklidné město. Kriminalita je tam velmi nízká a větsinou jde jen o nějaké delikty mladistvých pod vlivem alkoholu, nic závažného nebo nebezpečného. K tomu turnaji, myslím že největším favoritem jsou i přes svá současná zaváhání Kanada a Rusko, ale výherce bude potřebovat mít na své straně i štěstí a proto bych neodepisoval ani českou reprezentaci, mají velmi
vyvážený tým. Na jedné straně hvězdy první kategorie jako je Jágr nebo Eliáš, na druhé straně pracanty jako Erat, Vašíček nebo ten, no... Rolinek. Taky bude rozhodovat výkon brankáře. Já osobně moc fandím českému týmu, protože tam hraje můj oblíbený hráč Roman Červenka a moc jim držím palce, aby se dostali co nejdál."

KOJAK se ptá Lily-Ann: "Šerifko Lily, nevadí ti, že ti federálové do všeho strkají nos a přebírají ti ty nejzajímavější případy, za které pak neoprávněné místo tebe pobírají zásluhy?"

LILY-ANN odpovídá: "Abych pravdu řekla, tohle je poprvé co se do mého případu zapojila FBI, a musím přiznat že je to jiné než jsem čekala. Brian je velice příjemný muž, spolupráce s ním mě může hodně naučit a vůbec se nezlobím, že je zde aby mi pomohl, protože je pravda, že se mi situace ve Wintersfieldu vymkla kontrole. Pokud však případ vyřešíme a on se bude snažit pobrat veškeré zásluhy sám, tak pozná sílu mojí zloby :)"

THEBARMAN se ptá Brada: "Hostinský od Jednorukýho Joea, dopovíš nám tu historku o tom, jak jeli americký zástupci na jednání do Mexika, přenocovali U Jednorukýho Joea? A tu noc se něco stalo, zapomněl jsi nám dopovědět, co se stalo. Děkuji ti za odpověď, tvůj kolega, Vočko Syzlak."

BRAD odpovídá: "Milý Vočko, ono to není moc zajímavé. A je to jen místní pověra, ale dobrá. Když jeli americký zástupci vyjednat mír do Mexika, přenocovali u nás, U Jednorukýho Joea. No a tu noc, kdy u nás zůstali, přijeli k nám i zástupci mexický vlády, že prý musí okamžitě mluvit s představiteli Američanů. Přivedli je k nim do pokoje a ukázalo se, že v Mexiku si některý lidi mír nepřejou a šušká se tam,
že v době podepsání míru má bejt na signátaře spáchanej atentát. Proto přijeli Mexičani tajně do Wintersfieldu, aby podmínky míru dojednali předem, kdyby se ten atentát skutečně uskutečnil. Samozřejmě k oficiálnímu podepsání míru došlo až v Mexiku a žádnej atentát se nekonal, ale prostě po celým Wintersfieldu se začala říkat tahle pověra, že mír byl dohodnutej předem u nás.

SHELDON COOPER se ptá Briana: "Briane, vypadáš jako inteligentní jedinec druhu homo sapiens. Proto bych se tě rád zeptal, jestli jsi zastáncem terorie strun nebo spíš vyznáváš teorie smyčkové kvantové gravitace?"

BRIAN odpovídá: "Rozhodně M-Teorii, nebo pro laiky, teorii superstrun, která v sobě shrnuje všech pět strunových teorií od typu I až po typ HE. Vůbec nechápu jak někdo může preferovat teorii smyčkové kvantové gravitace. Takovým lidem říkám fyzikální omezenci..."

JOEY Z PŘÁTEL se ptá Lily-Ann: "Tak co, jak to jdeee?"

LILY-ANN odpovídá: "Celkem dobře..."

MIKHAIL KALASHNIKOV se ptá: "Jamesi, jaká je tvoje oblíbená zbraň? Na totéž bych se rád zeptal i Briana s Lily."

JAMES odpovídá: "Já mám nejradši svojí pistoli Glock 9 mm."
LILY-ANN odpovídá: "Moje oblíbená zbraň je útočná puška M4A1."
BRIAN odpovídá: "Já mam nejradši C-4, pokud se to dá považovat za zbraň."

JAMES FOLIGNO se ptá Augusta: "Augusto, proč?!?! Vím, že neodpovíš, takže ti slibuju, že si tě najdu a vytluču to z tebe!"

AUGUSTO odpovídá: "Jednou se to dozvíš... A jestli myslíš, že se tě bojím, tak to vůbec ne!"

RADIM UZEL se ptá Jamese: "Tvoje slabost pro dívky v uniformě pramení z potlačování nějaké špatné vzpomínky z dětství? Jaký jsi měl vztah s matkou?"

JAMES odpovídá: Nemyslím si, že mám slabost pro ženy v uniformě. Jestli myslíte kvůli Lily, tak je to vůbec moje první přítelkyně "v uniformě". Moje dětství bylo asi jako dětství každého průměrného dítěte. Krásné a krátké. Matku jsem měl velice rád a dokud byla naživu, vždy jsme si našli čas popovídat si spolu."

DEXTER MORGAN říká: "Jamesi fandím ti, zabij toho neřáda, nic jinýho si nezaslouží.. PS. kup si hodně igelitu"

JAMES odpovídá: Ale já ještě nevím, co udělám!!! To závisí na vývoji událostí. Ale přesto děkuji za podporu. P.S.: Nevíš, kde by se dal sehnat ten igelit levně?"

JACK BAUER se ptá Briana: "Briane, nechceš s tím případem pomoct? Myslím že to všechno má hlubší souvislosti, je za tím vláda, jen ještě nevím která, nikomu nevěř. Můžu tam být za 24 hodin."

BRIAN odpovídá: "Myslím, že pomoc od takového, s prominutím, amatéra jako jste vy, nepotřebuju. Vždyť vy jste schpný i do sebemenší blbosti zatáhnout celou Vaši rodinu!!! A navíc, připadáte mi divný. Sledoval jsem Vás celý den, hodinu po hodině, a vy jste ani jednou nebyl na toaletě!!! Ale díky za nabídku."

BARNEY STINSON říká: "Ahoj Lily, jsem potápěč a byl jsem vybrán na misi vytažení Titaniku z hlubin. Odjíždím už zítra ráno a je možné, že se nejspíš nikdy nevrátím, bude to dost nebezpečné. Chtěl bych proto svůj poslední večer mezi lidmi strávit s někým výjimečným. Budeš to ty?"

LILY-ANN odpovídá: "O Vás už jsem slyšela pane Stinsone. Jste pěkný podvodník a lhář!!! Přála bych si, aby Vaše chování vůči bezbranným a naivním ženám bylo nějak postihnutelné zákonem. To bych Vás strčila pod zámek a jediný, s kým byste mohl trávit večer by byl Váš spoluvězeň..."

CODY LAMBERT se ptá autora: "Rád bych se zapojil do příběhu, nešlo by to nějak, huhuahua?"

AUTOR odpovídá: "Sorry Couďáku, to nepůjde, pro tvojí komediální osobnost tu nemám místo. Čéče nezlob se, možná příště."

MARSHALL ERIKSEN říká: "Lily?!"

LILY-ANN odpovídá: "Co se děje?"

KLÁRKA říká: "Chtěla bych se Lily jako žena ženy zeptat, jaké to je, vykonávat takové drsné povolání, jestli toho třeba na ní někdy nebylo moc a měla chuť s tím praštit."

LILY-ANN odpovídá: "Na úvod musím říct, že dělat šerifa je můj splněný dětský sen. Už od malička jsem chtěla netradičně být šerifem, rozuměla jsem si spíš s klukama než s holkama. A jaké to je? Musím říct, že je to docela příjemné nosit pistoli za pasem a cítit ten respekt ostatních. Dokonce i muži se na mě dívají jinak. Že je to nebezpečné povolání? Vzhledem k tomu, že se ve Wintersfieldu celkem nic neděje, je to docela klidné povolání. Jestli toho na mě bylo někdy moc a nechtěla jsem s tím praštit? Právě teď.

Kapitola XIX

2010-02-16T11:38:00.003+01:00

ZTRÁTA PAMĚTI

James si povzdechl. Ležel v nemocnici už týden a nevypadalo to, že se z ní v nejbližší době dostane. Přemýšlel o tom, co mu zrovna vyložila Lily-Ann, že kulky nalezené v těle Freda MacIsaaca se neshodují s žádnými jinými kulkami a dokonce ani mezi sebou. Přemýšlel o tom, jak Lily našla v pracovním stole Augusta Riery dopisy od Megan. No jistě! Rierová! Tak se přece jmenovala Megan příjmením! Že ho to nenapadlo dřív! Ale nejvíc ho zaměstnávala myšlenka, že byl na případ oficiálně nasazen agent FBI, protože podle slov úřadů „šerif Fergusonové se situace ve Wintersfieldu vymknula kontrole“. A tím agentem nebyl nikdo jiný než jeho bratr Brian!

„Jamesi, posloucháš mě?“ vytrhla ho z rozjímání Lily-Ann, která, tak jako každý den seděla u jeho postele.
„Co? Jo, jo poslouchám,“ odpověděl zmateně James.
„No tak řekneš mi, kdo to byl, nebo budeš pořád tvrdit, že si nepamatuješ, kdo na tebe tu pistoli vytáhl?“ Naklonila se k němu a pokračovala. „Vím moc dobře, že to byl ten zmetek Augusto, ale bez tvého svědectví mám proti němu jen nepřímý důkazy a nemůžu ho jen tak sebrat, tak mi prosím řekni, že to byl on, kdo na tebe vystřelil, ať ho můžu jít zatknout a odvolat tu hlídku, která tě tu každou noc hlídá.“
James se jí zadíval do očí. Moc dobře věděl, že to byl Augusto, kdo se ho pokoušel zabít a nechtěl Lily lhát. Ale také moc dobře věděl co chce udělat. A věděl také, že k tomu, co chce udělat, by mu odhalení jeho skoro-vraha nepomohlo. „Ne, opravdu si to nepamatuju,“ zalhal a odvrátil od Lily svůj pohled.
„No, jak chceš,“ vydechla Lily rezignovaně a vstala ze židle. „Jdu si pro kafe, chceš něco?“

Než stačil James odpovědět, do pokoje se vřítil Brian a spustil: „Právě mi volali z laborky, našli shodu jedný kulky z těla Freda MacIsaaca. Je ze zbraně, která je registrovaná na Grega Callahana…“
„Greg?“ skočila mu do řeči Lily-Ann, „ale jak to? Okresní šerif mi tvrdil, že projeli obě kulky i mezinárodní databází a nic nenašli.“
„FBI má speciální databázi, do tý se jen tak někdo nedostane, slouží mimo jiný k ochraně našich agentů, ale to s tím nesouvisí. No prostě jsme našli shodu a myslím, že bysme toho Grega měli do toho vašeho zapadákova jet proklepnout. Co vy na to šerife?“ mrkl šibalsky na Lily-Ann.
„Souhlasím agente Foligno,“ odpověděla mu ve stejném duchu Lily-Ann a i James se pousmál nad divadélkem, které před ním právě sehráli.

„Jedu s vámi,“ vyhrkl z nenadání a začal vstávat z postele.
„No to teda nejedeš,“ uzemnili ho Brian a Lily zároveň. Lily to doprovodila ještě jemným zatlačením do jeho hrudníku, takže rázem znovu ležel v posteli.
„Doktor říkal, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než tě budou moct propustit. Sice už nejsi na přístrojích, ale pár týdnů si ještě poležíš,“ domlouvala mu klidně Lily, když viděla jak je zklamaný.
„Neboj se, my už se o toho Callahana postaráme,“ mrkl na něj Brian. „Ty lež, ať se z toho vylížeš bratříčku. Mám pocit, že tě budeme ještě potřebovat.“
„Tak dobře, dost tlachání,“ prohlásila rázně Lily-Ann, „vyrážíme.“
Vydali se společně ze dveří pokoje s Jamesovým pohledem na zádech. Lily se najednou zastavila.
„Počkej na mě na chodbě,“ požádala Briana. Ten se jen pousmál. Lily se vrátila k Jamesově posteli. „Něco jsem ti zapomněla dát,“ usmála se na Jamese, sklonila se k němu a dlouze a vášnivě ho políbila.

------------------------------------------------------------------------------------
Takže další kapitola je na světě a jak jsem slíbil, příště si dáme jakési intermezzo, které poslouží k tomu, aby naši hrdinové mohli odpovídat na vaše otázky, které jim pokládejte v komentářích. Můžete se ptát kohokoliv, kdo se v románu doposud objevil (samozřejmě kromě mrtvých charakterů). Za sebe můžu říct, že se na vaše dotazy i odpovědi našich hrdinů těším a doufám, že jste na tom stejně vy, i naši hrdinové...

EDIT: Uzávěrka vašich dotazů je do páteční půlnoci

Kapitola XVIII

2010-01-25T20:59:00.003+01:00

V NEMOCNICI

James otevřel oči. Uviděl jasně bílý strop, na kterém ostře svítily dvě řady zářivek. Uvědomil si, že leží na dost nepohodlné tvrdé posteli. Snažil se ujasnit si, co se vlastně stalo, ale z přemýšlení ho vytrhl mužský hlas.

„No to je dost, už jsme mysleli, že se tu budeš chrápat do Vánoc.“
Od otevřených dveří nemocničního pokoje se na něj zubil jeho starší bratr Brian. Byl očividně šťastný, že ho vidí s otevřenýma očima. Vstoupil do pokoje a přisedl si na židli vedle Jamesovy postele.
„Briane, co se stalo, kde to jsem?“ zeptal se James trochu dezorientovaně.
„Jsi v Dallasu, v nemocnici,“ usmál se na něj bratr. „Někdo tě postřelil, vzpomínáš?“
Při téhle otázce se Jamesovi spustil v hlavě zpomalený film. Pamatoval si, že mu volal nějaký muž a tvrdil, že má informace o Megan. Domluvili si spolu schůzku v parku, ale když tam James dorazil, ten muž s knírkem na něj vytáhl pistoli.
„Jak jsem se dostal sem?“ zeptal se. Snažil se na posteli posunout tak, aby se mohl zády opřít o její čelo a při tom ucítil, že má trup omotaný obvazy.

„Počkej, pomůžu ti s tím,“ navrhl Brian a pomohl mu pohodlně se posadit. „No, je to docela dlouhej příběh. Víš, byli jsme s tou tvojí madam šerifovou na tý benzínce, jestli si pamatuješ.“ James mlčky přikývl. „No a protože prodavač tam nebyl, šla se podívat dozadu. Chvíli tam něco štrachala a najednou odtamtud vystřelila jak kopnutá do zadku, že prej ti hrozí nebezpečí a že musíme rychle jet. Co tam našla, to nevím, ještě jsme o tom nemluvili. Nevím ani, jak věděla, že má jet k parku, ale když jsme tam přijeli, začala zběsile volat tvoje jméno. Chvíli se nic neozývalo, vypadalo to, že park je úplně prázdnej, ale najednou jsme uslyšeli takový zasténání. Šli jsme po tom zvuku a našli jsme tebe. Ležel jsi na zemi, košili celou zkrvavenou, pod pravým žebrem díru jak vrata, hochu, mysleli jsme, že je po tobě. Zkontrolovala ti tep, zjistila, že ještě žiješ a začala tou svojí vysílačkou volat sanitku. Věděl jsem, že sanitka tam nedojede včas, tak jsem zvednul mobil a zavolal zdravotnickej vrtulník, agentovi FBI nikdy neodporujou a jí jsem poslal pro místního doktora. Ten se snažil zastavit krvácení, brácho, nevěřil jsem, že to přežiješ, to se ti přiznám. Když přiletěl vrtulník, měl jsem slzy na krajíčku. Převezli tě sem a rychle tě operovali. Měl jsi štěstí, kulka minula všechny orgány, ale kdybysme tam přijeli o trošku pozdějš, asi bys to nepřežil, ztratil jsi moc krve. No a pak jsi tu jen spal. A ona celou tu dobu seděla u tebe a koukala na tebe jak na svatej obrázek.“
„Lily? A kde je teď?“ skočil bratrovi do řeči.
„Řek jsem jí, že tu nemůže takhle pořád sedět, ale chtěla tu bejt s tebou, tak jsem jí řek ať si dá aspoň kafe, takže teď je u automatu. Musí tady bejt každou chvíli.“

Najednou se ve dveřích objevila žena s plastovým kelímkem v ruce. Bylo vidět, že se na ten kus plastu, který vypadal, že je až po okraj plný, pečlivě soustředí, protože nevnímala ostatní dění v pokoji.
„Á, tady jí máme,“ upozornil ji Brian na to, že se něco děje.
Lily-Ann zvedla hlavu od kelímku a uviděla Jamese, jak se na ní zubí s postele. Její unavený a starostlivý obličej ihned vystřídala tvář radosti.
„Jamesi!!!“ vrhla se Lily Jamesovi kolem krku a políbila ho. „Myslela jsem, že už se neprobudíš, že ten boj prohraješ!!!“
„Počkej, ať mě neumačkáš,“ rozesmál se James, ale sám si jí k tělu přitiskl ještě pevněji.

Kapitola XVII

2010-01-19T15:11:00.000+01:00

NA BENZÍNCE

Nad benzinovou pumpou na východním konci Wintersfieldu zářilo horké texaské slunce, když k ní přijel policejní džíp. Vystoupila z něj do uniformy oblečená žena, následovaná urostlým mužem v obleku. Podívali se na sebe a kývnutím hlavy si dali najevo, že je vše v pořádku.

„Takže tady jste koupil ten kříž?“ zeptala se šerif Fergusonová svého doprovodu.
„Jo přesně tady, jinou benzínku tu stejně nemáte, ne?“ odpověděl ji Brian.

Lily-Ann si pohrdavě odfrkla a přikývla. Vzala za kliku velkých prosklených dveří a stiskla ji. Ozvalo se zacinkání, jak dveře zavadili o malý mosazný zvoneček visící nad nimi, který měl majitele benzínky informovat o nově příchozích. Lily vstoupila dovnitř následována Jamesovým bratrem. Vevnitř to páchlo motorovým olejem a zatuchlinou. Na regálech se zbožím se líně povaloval prach a člověku, neznalému zdejších poměrů, by se mohlo zdát, že je benzínka už dlouho opuštěná. O opaku svědčil jen svítící chladící box na nápoje a trojice zelených nul, která zářila na displeji od pokladny stojící na pultu. Hned vedle ní stál stojánek s nejrůznějšími přívěsky, obojky a amulety. Brian na něj mlčky upozornil. Lily přikývla a stoupla si těsně k pultu. Na zazvonění zvonku nad dveřmi však nikdo nereagoval. V obchodě bylo slyšet pouze vrnění chladícího boxu.

„Augusto?“ prolomila ticho Lily-Ann. „Augusto, to jsem já šerif Fergusonová,“ zakřičela znovu, tentokrát hlasitěji. Na její výzvu však nikdo nereagoval.
„Asi nejsou doma,“ pokoušel se Brian zavtipkovat. Lily ho sjela povýšeným pohledem.
„Kdyby nebyl doma, tak nenechá přece otevřený obchod. Něco se muselo stát,“ namítla Lily a odvážila se obejít prodejní pult a vkročit do dveří, na kterých bylo tučně napsáno „JEN PRO ZAMĚSTNANCE“. „Vy počkejte tady, třeba se Augusto vrátí,“ přikázala Brianovi, když viděla, že se chystá jít za ní. Jen mlčky přikývl a dal se do letmého prohlížení zboží na regálech.

Se strašlivou předtuchou, že uvidí Augusta ležet na zemi v kaluži krve minimálně se sekyrou v zádech, vstoupila Lily do Augustovy kanceláře. Když viděla, že je prázdná, a ani na podlaze nikdo neleží, oddychla si. To však jen do chvíle než se porozhlédla kolem. Nad pečlivě uklizeným stolem visela korková nástěnka, na které bylo přišpendleno asi deset fotografií. Lily si je pečlivě prohlédla. Na jedné byl muž vystupující ze staré dodávky, na další muž stojící před Jednorukým Joem, na další muž mluvící se ženou v uniformě…

Tak počkat, ta žena v uniformě, to jsem přece já!, uvědomila si Lily-Ann. A ten muž, ten muž nemůže být nikdo jiný, než… Zděšeně se odvrátila od nástěnky. Proč? Proč by to Augusto dělal? Proč by pronásledoval Jamese? Vrhla se do hledání odpovědí. Vysunula první zásuvku pracovního stolu. Nic, kromě nůžek a lepidla. Dostala se ke třetímu šuplíku, ve kterém objevila obrovský šanon. Postavila ho na stůl a rozsvítila si stolní lampičku. Okno do kanceláře bylo tak umouněné a špinavé, že se sem jen stěží dostávaly sluneční paprsky. Na prvních stránkách šanonu byly černobílé fotografie dětí, které si hrály na trávě. Fotky vypadaly staře, Lily usoudila, že budou tak z konce sedmdesátých let. Lily je rychle prolistovala a dostala se k dopisu ve španělštině. Jediné čemu byla schopna porozumět bylo oslovení „Drahý Augusto…“ a zakončení „… líbá Tě Megan.“ V hlavičce dopisu stálo datum 14. května 1999. Rychle po psaní přejela pohledem a oči se jí zastavili nad slovy „.. Oak Hill…“. Po zádech ji přejel mráz. Neříkal náhodou James, že je z Oak Hillu? A že jeho snoubenka se jmenovala Megan? Rychle otočila pár dalších stránek v šanonu a dostala se k vystřiženému novinovému článku s nadpisem „Mladá žena nalezena mrtvá ve svém domě. Policie viní snoubence“. Vedle článku byla fotografie krásné mladé černovlasé ženy, Lily usoudila, že to bude pravděpodobně Megan a začetla se do článku.

„Obrovská tragédie se stala včera v noci na předměstí malého městečka Oak Hill na severozápadě Pensylvánie. V jednom z místních domů byla brutálně zavražděna třiadvacetiletá Megan R., majitelka zdejšího obchodu s hračkami. Nález těla ohlásil její snoubenec James F., příslušník místního policejního sboru. O podrobnostech případu se toho zatím moc neví, ale spekuluje se o tom, že jedním z podezřelých má být právě snoubenec zavražděné, James F., který…“. V tomhle okamžiku přestala Lily číst a zavřela šanon. To co si přečetla ji bohatě stačilo na to, aby jí na čele vyrašily kapky potu. Zavřela šanon zpátky do šuplíku a jen namátkou prohledala pohledem stůl. Vedle telefonu ležel blok, na kterém bylo napsáno telefonní číslo. Lily-Ann zvedla sluchátko a číslo vytočila.

Po chvilce vyzvánění se ve sluchátku ozvalo: „Hálo, tady hostinec U Jednorukého Joa.“
„Lily nedovolila momentu překvapení aby ji zavázal jazyk a hned spustila. „Brada, tady šerif Fergusonová, je pan Foligno ve svém pokoji?“
Brad, vědom si svého slibu Jamesovi, zalhal: „No jasně, kde by byl?“
„OK, chci s ním hned mluvit, spoj mě do jeho pokoje,“ vyhrkla Lily.

Brad věděl, že je zle. Když tam James není, nezvedne telefon a Lily bude vědět, že jí lhal. Rozhodl se jít s pravdou ven. „No víte šerife, on tu není. Někdo mu volal a krátce potom odešel a chtěl po mě, abych ho kryl. Zdál se takovej rozrušenej.“
„Cože?“ vyjekla Lily. „A kdo mu volal? Kam šel?“
„Volal mu nějakej chlap, a oknem jsem pak viděl jak míří do parku. Co se děje šerife. Stalo se něco?“
Odpovědi se Brad už nedočkal. Lily třískla se sluchátkem a vystřelila z Augustovy kanceláře jako blesk.

„Co se děje, stalo se něco?“ zeptal se zmateně Brian když viděl její zoufalý výraz ve tváři a to jak spěchá.
„Musíme jít, mám strach o Jamese, myslím že mu chce ublížit,“ vysvětlila mu Lily a společně se vyřítili z obchodu. Nasedli do auta a Lily zapnula sirénu. „Radši se připoutejte, tohle bude jízda.“
Brian se připoutal a podíval se na hodinky. Ukazovaly tři minuty do půl dvanácté.

Kapitola XVI

2010-01-19T15:07:00.000+01:00

ZÁHADNÝ TELEFONÁT

Na nočním stolku zazvonil telefon. Jednou, dvakrát, třikrát.
„Hálo,“ ohlásil se James do sluchátka a otřásl se zimou. Právě se dosprchoval a tak jediná část jeho těla, která byla zakrytá, byly boky, kolem kterých byl uvázaný ručník. Pomyslel si, co by na to asi řekl volající, kdyby viděl, jak je člověk, kterému volá spoře oblečen.

„Haló, to je James Foligno?,“ ozval se na druhém konci zastřený hlas.
„U telefonu, můžu se zeptat kdo volá?,“ odpověděl James zvědavě.
„To je vedlejší,“ odsekl hlas tajemně, „slyšel jsem, že hledáte vraha svojí ženy. Možná bych pro vás měl nějaký informace, ale nebude to zadarmo. Sejdeme se za dvacet minut v parku u toho velkýho dubu, kterej není z městský cesty moc vidět. Nerad bych, aby nás někdo viděl spolu…“
„Ale, jak víte že…,“ skočil hlasu do řeči James.
„To je jedno,“ odsekl zase tajemný hlas, „nezapomeňte, za dvacet minut, v parku u velkýho dubu, tam vám řeknu, co pro vás mám a co za to budu chtít. A přijďte sám!“
„Ale…,“ pokusil se namítnout James, ale bylo už pozdě. Ozvalo se zaklapnutí následované přerušovaným tónem oznamujícím, že ať byl na druhém konci kdokoliv, už tam není.

Jamesovi se hlavou honilo plno myšlenek. Kdo to volal? Jak ví o jeho ženě? Co pro něj má za informace? A co za ně bude chtít? A proč si s ním dává sraz zrovna v parku? Teprve teď položil sluchátko a posadil se na postel. Při tom pohybu ho píchlo u žeber, ještě stále nebyl stoprocentně fit, ale o možnosti, že by na Lilyin povel zůstal ležet v posteli ani nepřemýšlel. Bylo jasné, že se musí dozvědět, kdo byl majitel toho záhadného hlasu a co pro něj má za informace. Podíval se na hodinky. Bylo skoro čtvrt na dvanáct, takže by v parku měl být někdy kolem půl dvanácté. Rychle si oblékl kalhoty, zapnul košili a užuž se chystal odejít. Zrovna když měl dveře na klice, zarazil se a sáhl do zásuvky nočního stolku. Vytáhl z ní svoji pistoli. I když jsi už trochu zrezlá, pořád dokážeš udělat dojem, pomyslel si. A pokud má volající něco za lubem, mohla by ho alespoň trochu vystrašit a odradit od jeho nekalých úmyslů. Zastrčil si jí za pásek kalhot a zakryl košilí. Zběžně se prohlédl v zrcadle (tohle byl jeho zvyk, ať už šel kamkoliv, vždycky se před odchodem prohlédl v zrcadle) a vyrazil ze dveří.

Když scházel ze schodů, zkontroloval čas na hodinkách. Do půl dvanácté zbývalo deset minut. Ještě, že je park hned za rohem, děkoval v hlavě tomu, koho napadlo vysázet městský park. V lokále narazil na Brada, který zrovna vytíral.
„Ále na vycházku, na vycházku?,“ zeptal se Brad se svým typickým šibalským úsměvem, když ho uviděl scházet se schodů.
„No jo, potřebuju si trochu provětrat hlavu,“ odpověděl James. „Můžu vás o něco poprosit?“
„Cokoliv žádáte je předem splněno šéfe,“ odvětil vesele Brad. Zdálo se, že tomuhle chlapíkovi nikdy nic nezkazí náladu.
„Kdyby mě přišel někdo navštívit, kdokoliv, jsem nahoře a odpočívám. Nechci nikoho vidět. Je vám o jasné?“
„No jasně, jste nahoře a nikdo k vám nesmí, spolehněte se,“ zamrkal na něj šibalsky Brad.
„Díky,“ odpověděl James a vyšel z baru.

Hned jak se za ním zabouchly dveře, zahnul doleva a vydal se směrem do parku. Po cestě si uvědomil, jak velké vedro dnes je. Sluníčko mu pražilo do zad a přesto, že byl venku jen něco kolem pěti minut, po zádech už mu stékal pěkný proud potu. Alespoň, že v parku bylo tolik stromů, že poskytovaly dostatečný stín, kam by se člověk mohl před slunečními paprsky schovat. James byl překvapený, že v parku nejsou kromě něj a páru veverek žádní jiní živý tvorové. Pochodoval po cestě a hledal nějaký náznak po velikém dubu. Najednou uviděl v trávě vyšlapanou cestičku, která vedla kamsi mezi stromy. Odbočil na ní a po několika krocích došel ke stromu, který byl očividně tím stromem, kterému místní říkali veliký dub. Došel až k němu, opřel se o jeho kmen a hledal ochranu před sluncem ve stínu košaté koruny.

Hodinky ukazovaly tři minuty do půl dvanácté a Jamesovi tlouklo srdce jako o závod. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Najednou se ozval něčí hlas. Očividně byl mužský, ale nezněl tak přidušeně, jako ten v telefonu.

„Tak jste přišel pane Foligno, a dokonce sám,“ uslyšel James. Otevřel oči a uviděl před sebou malého hispánce s černým knírkem. Měl na sobě montérky a kšiltovku. To musí být ten majitel benzínky o kterém mluvila Lily-Ann, pomyslel si překvapeně James. Nejvíc ho ale zarazilo to, že na něj Augusto Riera míří revolverem. Nestačil se však divit dlouho, protože z revolveru se ozval výstřel. James ucítil jemný záškub v hrudi a pak jen cítil jak mu po těle stéká cosi teplého. Podíval se na košili. Světle modrá látka se v místě kde ho zasáhla kulka zbarvovala do karmínově rudé. Podíval se na Augusta. Jeho povýšený pohled i se zákeřným úsměvem pod černým knírkem se spolu s okolním světem začal vzdalovat a rozmazávat. James upadl na zem.

Kapitola XV

2010-01-19T15:05:00.000+01:00

BRIAN VYSVĚTLUJE

„Máte pravdu, Rosemary znám a opravdu jsem s ní měl poměr. Ale jak vám asi došlo, jsem ženatý, a svoji ženu miluju, to s Rosemary byla chyba. Když jsem to s ní šel ukončit, napadlo mě, že jsem nepřinesl nic Kirkovi na rozloučenou. Ten kluk je nejhodnější osoba, kterou jsem kdy potkal, i když to nemá v hlavě v pořádku. Přirost mi k srdci a i on si mě docela oblíbil, takže jsem mu chtěl dát něco na rozloučenou. Bohužel mě to napadlo, až když jsem stál před jejich domem a v autě jsem měl jen ten kříž. Vzpomněl jsem si, jak si Kirk pořád s něčím hraje, řek jsem si, že by ho to mohlo potěšit. Jenže Rose mě nechtěla ke Kirkovi pustit, když jsem jí řek, že jsem ženatej a že se s ní chci rozejít, tak jsem ho nechal na stole v kuchyni,“ vysoukal ze sebe Brian vysvětlení. Podíval se na Jamese. Ten se tvářil rozpačitě a očividně ho přešla chuť na to, něco říct. Naopak Lily vypadala, že tohle ji v hlavě vyvolalo další otázky. Nadechla se, ale než stačila promluvit, Brian pokračoval ve svém monologu.
„Chcete vědět, kde jsem ten kříž vzal?“
Lily mlčky přikývla.

„Ten den, než jsem přijel k Rosemary, stavil jsem se tady na benzínce, máte tu levnější benzín a taky já mám rád ty maloměstský zapadlý pumpy, kde jsou jen dva stojany. Takže přijel jsem tam, vzal benzín a šel zaplatit. Na kase mě kromě toho divnýho chlápka upoutala sbírka těch talismanů co tam prodával a oko mi padlo na ten kříž. Vůbec nevím proč, ale najednou jsem měl nějaký nutkání ten obrácenej kříž koupit. Prostě, něco vzadu v hlavě mi říkalo: Kup ho, kup ho, takže jsem přihodil dolar padesát a koupil ho. V autě jsem si ho dal na palubní desku a dál ho neprozkoumával. Spíš jsem myslel na toho chlápka u pokladny. Byl fakt divnej. Teda chci říct, vypadal normálně, ale choval se tak nějak divně. Můj čuch agenta FBI mi napovídal, že s ním není něco v pořádku. Nevím jestli jsem neudělal chybu, ale nechal jsem to bejt. Měl jsem v hlavě hlavně to, jak řeknu Rose, že se s ní rozcházím. Na chlápka z benzínky jsem pak zapomněl stejně jako na ten kříž. Toho jsem si všimnul, až když jsem stál před jejich domem. Řek jsem si, že aspoň někomu udělám radost, popad jsem ho a chtěl ho dát Kirkovi. Jak jsem říkal, Rose mě k němu nechtěla pustit, takže jsem ho nechal u nich na stole a radši odešel, protože Rose vypadala, že na mě vytáhne kuchyňskej nůž, nebo tak něco. Od Rose jsem jel rovnou do Dallasu. To bylo v neděli. V pondělí jsem zjistil, že je James tady a hned jsem si uvědomil, proč mi na na tom kříži bylo něco povědomýho. Vzpomněl jsem si na vraždu Megan a na to co měla na předloktí. Proto jsem se vydal za Jamesem, abych mu řek, že jsem tu možná našel něco co by mohlo souviset s Meganinou vraždou. To jsem ale nevěděl, že se tady stala podobná vražda,“ dokončil Brian svoje vysvětlování.

„Má pravdu Lily, teda aspoň co se týče toho, proč sem přijel. Opravdu mi řek, že tu našel ten kříž. Chtěl jsem ti to říct, až by ses tu zastavila, ale ty už o tom kříži očividně víš,“ podpořil svého bratra James.

Lily byla trochu na pochybách. Má tomuhle agentovi věřit? Nevymýšlí si náhodou? Ostatně je to agent FBI, těm se přeci nedá věřit. Rozhodla se však, že dá Brianovi ještě šanci.

„Takže vy tvrdíte, že jste u Rosemary nechal ten kříž v neděli?“ zkoumavě se podívala na Briana.
„Jo, v neděli,“ odpověděl okamžitě Brian. Tímhle si byl absolutně jistý.
„Ta vražda, se totiž stala v sobotu a pokud vy tvrdíte, že jste ten kříž koupil v neděli, pak to znamená….“ Odmlčela se. Brian s Jamesem se na sebe napjatě podívali.

„… pak to znamená, že se pojedeme podívat na benzínku a pak za Rosemary,“ dokončila Lily-Ann svoji myšlenku. „Pokud říkáte pravdu, určitě vám vaší výpověď potvrdí. A jestli je to pravda, moc by mě zajímalo, co mi o tom kříži Augusto poví.“
„Augusto?“ vyhrkli James a Brian jako jeden muž.
„Majitel pumpy,“ dodala rychle Lily vysvětlení, „hispánec, menší postavy, černej knírek, pořád nosí montérky a kšiltovku. Je to ten, co vám prodal ten kříž?,“ obrátila se na Briana.
„Jo to bude on,“ odpověděl Brian soustředěně, jak se snažil vybavit si prodavačovu podobu.
„Tak na co čekáte, jdeme,“ vyhrkla na Briana Lily, když se zvedla z provizorního sedadla na posteli „radši vás budu mít pod dohledem,“ dodala, když viděla, jak se Brian tváří. „A TY nikam nepůjdeš, musíš ještě ležet,“ rozkázala Jamesovi, když viděla, že se chystá vstát..
„Ale…“
„Žádný ale, prostě tady zůstaneš, a nebudem o tom diskutovat.“
„Dobře mami,“ odpověděl s náznakem úsměvu James. I Lily se na něj usmála.
„Tak jdeme, vy první,“ zavelela a vydala se za Brianem, který vykročil z pokoje.

James se koukal jak se za nimi zavřely dveře a vykročil do koupelny, aby dokončil to, co před jejich příchodem nestihl.

Kapitola XIV

2010-01-19T15:02:00.000+01:00

PŘEKVAPIVÁ NÁVŠTĚVA

„No co koukáte, jdeme,“ vyštěkla Lily-Ann, když uviděla jeho překvapený výraz. „Je tu pár věcí, co si potřebuju hned ujasnit a s tím mi můžete pomoct jen vy společně s vaším bratrem, takže ho společně navštívíme.“
„A-ale já jsem tam teď byl,“ zakoktal v odpověď.
„Tím líp,“ ušklíbla se. „Dělejte, nemám celej den,“ prohlásila netrpělivě.

Brian pomalu vystoupal po schodech, Lily-Ann mu byla v patách. Měl divný pocit, že kdyby ji neuposlechl, zadělal by si na pořádný malér. Tahle policistka rozhodně přehnanou úctou k úřadům netrpěla. Když došel k Jamesovým dveřím potichu zaklepal, počkal na hlasité „dále“ a vešel dovnitř.

„Briane, zapomněl si něco?“ překvapeně prohodil James, když uviděl ve dveřích svého staršího bratra. Byl právě v koupelně a chystal se do sprchy. Jeho překvapení se ještě zdvojnásobilo, když za Jamesem do pokoje přifuněla Lily. „Lil, ahoj, co ty tu…“
„Teď není čas na vyprávění Jamesi, je tohle tvůj bratr?“ ukázala na hromotluka v obleku.
„No pokud vím, tak už od narození,“ pokusil se James o vtip. Lilyino zamračené obočí však dávalo tušit, že ještě jeden takový vtípek a zpod toho obočí se strhne pořádná bouřka. James radši zkřivil rty a zadržel úsměv, který se mu dral na tvář.
„Na tyhle fóry teď zrovna nemám náladu,“ odpověděla Lily nabroušeně. „Ráda bych, kdybys sis lehnul zpátky do postele a vy si sedněte,“ ukázala na Briana. „Mám tu pár nejasností. Jste Jamesův bratr. Takže mi řekněte, kde bydlíte?“ zeptala se ho a při těch slovech se opřela o rám dveří.
„Nechcete si radši sednout vy?“ navrhl ji džentlmensky Brian, ale když viděl náznak blesku v jejich očích a stále zamračené obočí, poslušně si sednul a odpověděl. „No s manželkou bydlíme v D.C.“
„Tak mi řekněte, jaký je účel vaší návštěvy tady ve Wintersfieldu? Je to od D.C. dost daleko.“ Dřív než stačil odpovědět, skočil mu do řeči James.
„Lil, můžeš mi říct co to má znamenat? Brian přijel za mnou, protože má nějakou práci v Dallasu, takže mě chtěl navštívit. A,“ rozmýšlel se, jestli by měla Lily-Ann vědět to, co mu sem Brian přijel říct, „taky mi sem přijel říct dost důležitou věc.“
„Jo? A řek ti taky tvůj bratříček že tu není poprvé? Že tu nedávno měl pletky s Rosemary Adamsovou? A že má taky nejspíš spojitost s Fredovou vraždou?“ vybouchla Lily-Ann. Tohle bylo moc na oba bratry. Oba se zatvářili dost nechápavě, ale první zareagoval starší z nich.

„Počkat s jakou vraždou, s jakou vraždou? Já nic společnýho s žádnou vraždou nemám. Co kdybyste se uklidnila a pořádně nám oboum vysvětlila o co tady jde?“ navrhl Brian jemně. Rozhodl se, že to na Lily zkusí po dobrém.
„Má pravdu Lil, musíš se uklidnit, tohle nikam nevede,“ přitakal James a posunul se na posteli, aby tím uvolnil trochu místa, kde by se mohla Lily-Ann posadit. Ta provizorní místo na posteli přijala, trochu se uklidnila a pevným hlasem pokračovala.
„Omlouvám se, je toho na mě poslední dobou trochu moc,“ pronesla směrem k Brianovi. Vyložila mu všechny okolnosti spojené s vraždou, i to jak našla Kirka Adamse v parku hrát si s tím kusem železa, a konečně i ten výslech Rosemary Adamsové, která ho identifikovala jako toho, kdo Kirkovi ten železný kříž daroval. James se po celou dobu tvářil nechápavě, a už se chystal promluvit, když ho Brian prudkým mávnutím ruky zastavil.

Kapitola XIII

2010-01-19T15:00:00.000+01:00

FEDERÁLNÍ AGENT

„Řekla jsem ruce vzhůru,“ opakovala tvrdošíjně, když se otočil. Z výrazu její tváře poznal, že to myslí naprosto vážně. „A čelem ke zdi,“ přikázala, když zvedl svoje ruce nad hlavu.
„Ale šerife, klid, já jsem od FBI,“ prohlásil sebevědomě, když se obracel čelem ke zdi.
„To by mohl říct každý,“ opáčila tvrdě a začala ho prohledávat. Po chvilce hmatání po jeho těle narazila na něco tvrdého u jeho pasu. „Ale ale, co to tady máme?“ prohlásila vítězoslavně, když od jeho opasku vytáhla jeho služební zbraň.
„To je moje služební pistole, já jsem vážně od FBI,“ prohlásil, teď už trochu beznadějně ale s jistou naléhavostí v hlase. „Když dovolíte, ukážu vám svůj průkaz, sáhnu si pro něj do kapsy u saka.“
Nejistě přikývla. „Ale jeden prudký pohyb a nebudu mít slitování,“ prohlásila a dívala se mu při tom do očí. Stále na něj mířila svou zbraní.
„Tady je,“ podal ji po chvilce šátrání ve vnitřní kapse saka svůj odznak.
Lily-Ann jen zalapala po dechu. Skutečně, to, co držela v ruce byl odznak příslušníka Federálního úřadu pro vyšetřování. Pořádně si ho prohlédla a zalapala po dechu podruhé. Na pozadí průkazu jasně zářila tři modrá písmena FBI a vedle fotografie muže, který tu teď stál před ní, bylo uvedeno jeho jméno. To jméno ji uhodilo do očí, jako jablko Isaaca Newtona do hlavy. Brian John Foligno. FOLIGNO! Takže tohle musí být Jamesův bratr!

Udělalo se jí trochu nevolno. V hlavě měla teď pořádný zmatek. James, jeho mrtvá žena, vražda Freda a Jamesův bratr, který je, podle popisu, tím mužem, který dal Kirkovi ten obrácený kříž, ale zároveň je taky agentem pracujícím pro vládu. Tak tohle mi ještě chybělo. Pomalu sklonila svůj revolver a zastrčila si ho zpátky za opasek. Zhluboka se nadechla, potřebovala v tom mít jasno.

„Brian John Foligno,“ přečtla nahlas jeho jméno, „takže vy jste Jamesův bratr?“
„Vy znáte Jamese?“ podivil se.
„Tohle je malé město, nově příchozí se tu neutají. Tak jste jeho bratr nebo ne?“
„Samozřejmě, že jsem jeho bratr, co jste myslela?“ odpověděl ji. Nelíbil se mu ten výhružný tón, kterým zopakovala svoji otázku.
„Znáte Rosemary Adamsovou?“ pokračovala, nebrajíc ohledy na jeho dotaz.
„Ano znám Rosemary Adamsovou. Poslechněte, tohle má být výslech? Já jsem federální agent, na mě si nepřijdete. Pokud mě chcete vyslýchat, rád bych aby mi bylo sděleno proč…“
„Tak poslouchejte,“ vyjela na něj tvrdě, „tady jste skoro na konci světa. Wintersfield je místo, kam prsty vlády jen tak nedosáhnou, tady jsem pánem já a ne nějakej agent FBI, co sem přišel akorát tak strkat nos do cizích věcí!“ ulevila si. Brian vycítil, že to bude mít hodně složité a proto hledal něco, čím by tu rozhněvanou policistku uklidnil.
„Ujišťuji vás, že v žádném případě nechci…“
„Vaše ujištění si nechte pro někoho jiného,“ skočila mu do řeči. Neměla ráda, když někdo narušoval její práci a zvláště ti rádoby „agenti“ pracující pro vládu. „Půjdete se mnou a bez řečí, jinak vás zatknu a vydusím vás v cele,“ dodala

Lily-Ann, když viděla, že se Brian užuž snaží něco říct.
Brian se chtěl zeptat kam půjdou, ale v poslední chvíli mu došlo, že cukrárna to nejspíš nebude. K jeho překvapení však Lily-Ann nezamířila ven ze dveří, ale vydala se směrem odkud přišel.
„Až po vás,“ otočila se k němu a ukázala na schody.

Kapitola XII

2010-01-19T14:57:00.000+01:00

RUCE VZHŮRU

Na policejní stanici ve Wintersfieldu zadrnčel telefon. Lily-Ann odložila svůj hrnek ranní kávy, aby ho mohla zvednout. Seděla za svým pracovním stolem a prohlížela si složku o Fredově vraždě. Kdo to může být takhle po ránu?
„Policejní stanice Wintersfield, u telefonu šerif Fergusonová. Jak vám mohu pomoci?,“ ohlásila se do sluchátka.
„Tady vrchní šerif Gates, mám pro vás zprávy o těch dvou kulkách, které jsme vytáhli z toho vašeho mrtvého,“ ozvalo se na druhém konci.
„Poslouchám šerife, sem s nimi,“ snažila se Lily-Ann zatajit vzrušení, které ji teď probíhalo celým tělem. Že by konečně nějaká stopa?
„Projeli jsme ty kulky databází a nic. Nenašli jsme žádný odpovídající záznam. Ale..“
„Takže ten vrah střílel poprvé? A porovnali jste je i v mezinárodní databázi?,“ zeptala se zklamaně Lily-Ann.
„Nechte mě domluvit šerife,“ ozval se dotčeně šerif Gates, „samozřejmě jsme je projeli i mezinárodní databází, ale ani tam nic. Ale to nedůležitější proč vám volám. Ty kulky se neshodují ani mezi sebou. Každá má jiné rýhování. Každá pochází z jiné zbraně. Rozumíte mi?“

Tahle zpráva Lily dorazila. „Takže je možný, že můžeme hledat dva střelce místo jednoho?,“ zeptala se zoufale.
„Jo je to možný, ale taky je možný, že střelec je jen jeden, ale má dvě zbraně, i když to vidím jako dost nepravděpodobné,“ podotkl šerif Gates.
„Tak vám teda pěkně děkuju,“ prohlásila Lily rezignovaně, „kdybyste se dozvěděl nějaký nový informace, ihned mi je dejte vědět. Zatím na shledanou šerife.“
„To je samozřejmost. Na shledanou,“ rozloučil se a zavěsil.

Lily-Ann ještě chvíli poslouchala přerušovaný tón ve sluchátku a pak také zavěsila. Přemýšlela co by měla udělat. Dva střelci. Jejich první střelba. To by ale znamenalo… Musím o tom okamžitě říct Jamesovi. Rázem zapomněla na to, že s Jamesem nepromluvila od té noci a nehodlala s ním mluvit ani v nejbližší době. Tohle se ale prostě musí dozvědět! Z horní zásuvky u stolu vytáhla služební revolver, zastrčila si ho za opasek, z věšáku na zdi si vzala klíče od auta a vyrazila směr Jednoruký Joe. Svoji ranní kávu nechala nedopitou.

Když přijela k Jednorukému Joeovi uvítal ji s potutelným úsměvem Brad.
„Á, dobré ráno šerife. Dáte si něco? Na účet podniku,“ navrhl jí.
„Ne díky Brade,“ odmítla, „je pan Foligno u sebe v pokoji? Potřebuju s ním mluvit.“
„No kde jinde by byl?,“ odpověděl barman. „Ale zrovna má návštěvu, nejspíš to bude jeho bratr, z toho co jsem vyrozuměl.“
„Dobře, tak já tu počkám, než odejde. A doufám, že tvoje pozvání na účet podniku pořád platí, protože bych si dala vodu,“ prohodila směrem k Bradovi.
„Samozřejmě šerife, už se to nese,“ postavil před ní sklenici vody a stále se usmíval jako desetiletý kluk, který má něco za lubem. „No, musím jít něco vyřídit do skladu, tak doufám, že si tu vystačíte sama,“ prohlásil rozhodně.
„Ale jo, o mě se neboj,“ ujistila ho, že vydrží bez jeho společnosti. Po pravdě po ní ani moc netoužila.

Brad zmizel kdesi v útrobách hospody a Lily-Ann si pomalu usrkla ze sklenice vody. Byla studená jako led. V těchto parních letních dnech ji přišla vhod. Najednou uslyšela zaskřípaní schodů. Postavila se, aby viděla kdo to schází. Po schodech kráčel vysoký černovlasý muž. Do tváře mu bohužel neviděla, schody se svažovaly směrem od ní. Jeho tvář zahlédne až ve chvíli, kdy bude chtít neznámý opustit hospodu, sejde se schodů a zamíří směrem ke dveřím.

Brian byl překvapen, že v lokále vidí místo barmana tuhle pohlednou policistku, to mu ale nezabránilo v tom, aby se na ní neusmál, když procházel kolem ní. Lily-Ann mu úsměv opětovala. Takový sympaťák. Vypadá trochu jako…
„Počkejte, stůjte, otočte se,“ uslyšel za sebou když otevíral dveře. Takhle rychle kouzlo jeho úsměvu ještě na žádnou ženu nezapůsobilo. Otočil se s triumfálním výrazem, který se však v mžiku proměnil ve výraz naprostého zmatení.
„Ruce vzhůru,“ prohlásila ta krásná policistka a namířila na něj svůj revolver.

Kapitola XI

2010-01-19T14:55:00.000+01:00

BRÁCHA BRIAN

Seděl na posteli a přemýšlel. Od té noci s Lily-Ann už uplynuly tři dny a ona se mu ještě neozvala. Ani za ním nepřišla na návštěvu. Asi je na mě naštvaná. Nebo se možná stydí. Ale proč? Nedělali přece nic špatného nebo nezákonného. Z rozjímání ho vyrušilo klepání na dveře. Podíval se na hodiny. Ukazovaly osm hodin. Je přesnej jako hodinky, pomyslel si.

„Dále,“ zavolal směrem ke dveřím.
„Přinesl jsem vám tu snídani, co jste si včera poručil. Na osmou hodinu. No a je osum,“ vysypal ze sebe barman Brad, když vstoupil do pokoje. Nesl velký podnos, který mu teď balancoval na levé ruce, aby pravou mohl stisknout kliku.
„Díky, dejte mi to na noční stolek,“ požádal ho.
„Vaše přání je mi rozkazem,“ zahalekal Brad. „Jo a málem bych zapomněl, dole v baru máte návštěvu.“
Že by, Lily-Ann? Při té představě se mu rozsvítily oči.
„Nějakej chlápek dole tvrdí, že vás zná. Nechtěl mi ale říct jméno. Vypadá jako Kiefer Sutherland, ale má tmavý vlasy. Přesně jako ty vaše. Mám ho poslat nahoru?“
„Jo pošlete ho sem,“ odpověděl napůl zklamaně a napůl vzrušeně. Brácha Brian! Co mu může chtít? Jak ho tady vůbec našel? Byl tak zmatený, že si ani nevšiml, že Brad už dávno z pokoje odešel. Najednou někdo zaklepal na dveře.
„Pojďte dál,“ zahuhlal pusou plnou slaniny s vajíčky. Ani návštěva bratra, s kterým se neviděl přes tři roky mu nezabrání v tom, aby si vychutnal snídani.
„Jimmy!“ ozvalo se, když se otevřely dveře. Skutečně v nich stál muž ne nepodobný Kieferu Sutherlandovi, ovšem vlasy měl černé jako uhel. Měřil skoro dva metry a tak se při vstupu do pokoje musel ve dveřích sehnout, aby se nepraštil do hlavy.
„Briane! Bože, jak je to dlouho co jsme se neviděli?“ zvolal radostně a objal bratra, když se sehnul nad jeho postel. „A co tady vůbec děláš?“
„Ale, mám teď nějakou práci v Dallasu, tak jsem si řek, že se podívám, jak se daří mýmu mladšímu bráchovi na cestách. No nekoukej tak na mě,“ usmál se, když viděl překvapený pohled svého bratra. „Jestli tě zajímá jak jsem tě našel, tak věř, že není těžký tě sledovat, když všude platíš kreditkou. Měl bys vědět, že když dělám u FBI, tak mám přece neomezený možnosti.“
„To mi chceš říct, žes mě sledoval celý ty tři roky, co jsem pryč?“ zeptal se zmateně James.
„Ne přímo sledoval, ale z tvejch plateb jsem vždycky věděl, kde přibližně jsi. Chtěl jsem mít jistotu, že neuděláš nějakou kravinu. A řek jsem si, že až budu někde blízko, zajedu se za tebou podívat. No a tak jsem tady,“ vysvětlil Brian a pohledem přejel po pokoji. „Vypadáš hrozně, co se ti stalo?“ zeptal se, když si prohlédl Jamesův obličej.
„Ale to je dlouhá historie,“ odpověděl a vyložil mu všechno co se stalo ode dne, kdy přijel do Wintersfieldu. Noc plnou vášně s místní strážkyní zákona pochopitelně vynechal.

Brian ho pozorně vyslechl, ale netvářil se nijak překvapeně. „Ty jo, máš ty ale štěstí na průsery,“ politoval ho. James postřehl, že mu po tváři přeběhl stín nervozity a nerozhodnosti.
„A co ty vůbec děláš v Dallasu za práci?“ zeptal se bratra.
„Ale znáš to, něco tajnýho pro vládu, nemůžu o tom mluvit,“ odbyl ho Brian. Očividně mu něco tajil. Spíš mu to nechtěl říct, než nemohl. Jamesovi se to nelíbilo. Není už přece ten malý James Foligno, aby ho jeho starší bratr musel pořád chránit před světem.
„Mě neoblafneš. Poznám, když mi něco tajíš. Řekni mi pravdu. Přece jsi sem, po třech letech, co jsme se neviděli, nepřijel jenom proto, aby ses zeptal jak mi je. Tak to vybal,“ zaútočil na Briana.

Brian věděl, že musí říct pravdu. Věděl, že dřív nebo později by to stejně musel udělat a tohle je způsob, jak mu to James dělá jednodušší, když to chce sám slyšet.
„Dobře řeknu ti pravdu. Nepřijel jsem se abych se zeptal jak ti je, nebo co se ti všechno přihodilo. Todle všechno už jsem totiž dávno věděl než jsem sem přijel. Jsem tu proto, abych ti řek něco o vraždě Megan.“

Kapitola X

2010-01-19T14:52:00.000+01:00

KIRKOVA MATKA

Když pospíchala k domu Kirkovy matky, v duchu si promítala všechna fakta. Mrtvý Fred, vypálený obrácený kříž na jeho předloktí, Kirk hrající si s kusem železa přesně v tom tvaru, jaký měla rána na Fredově ruce. V hlavě jí stále zněla Kirkova odpověď. „Máma. Máma. Máma. Máma.“ Jestli je to opravdu její, tak má vážný problém. Kirk, který celou cestu cupital za ní, si však očividně žádné problémy svojí matky nepřipouštěl. Usmíval se do ranního slunce a halekal si jakousi dětskou říkanku.

Dům Kirkovy matky stál až v poslední řadě obytných domů, které tvořily obytnou čtvrť za parkem. Na rozdíl od všech ostatních nebyl tenhle dům do patra, měl pouze přízemí. Jeho bílá omítka byla na několika místech popadaná, lak na rámech malých čtvercových oken taky potřeboval přemalovat a poškrábané dveře by bylo nejlepší rovnou vyměnit. Na krátké příjezdové cestě stálo každý měsíc jiné auto, teď však cesta zela prázdnotou.

Když klepala na dveře, cítila lehké šimrání v žaludku. Tyhle úřední postupy nikdy neměla moc ráda.
„Rosemary Adamsová, otevřete, tady je policie,“ pronesla silným hlasem když klepala na dveře.
Netrvalo dlouho a dveře se rozlétly. V nich stála asi čtyřicetiletá žena v županu, její zarudlé oči prozrazovaly, že před chvílí brečela. Teď však stála vyrovnaně na prahu svých dveří a tvářila se výhružně.
„Jestli jdeš kvůli Kirkovi, tak se neboj, já už ho srovnám. Co proved tentokrát?“
„Ne Rosemary, nejdu kvůli Kirkovi,“ odpověděla jí klidným hlasem Lily-Ann, „i když původně jsem sem kvůli němu chtěla zajít. Jdu jsem kvůli tomuhle,“ ukázala na kus železa, který Kirk držel v rukou. „Potřebuju vědět, kde jsi to vzala.“
„Dobře, tak pojď dál,“ uvolnila ji Rosemary cestu do domu, „a ty taky, běž si hrát do pokoje,“ vyštěkla na Kirka. Ten jako pes se staženým ocasem vběhl do domu a zmizel kdesi v jeho útrobách.

„Dáš si kafe, Lil?“ nabídla jí Rosemary a dovedla do kuchyně. Všude se válely posmrkané a probrečené papírové kapesníky. „Promiň, mám tu trochu bordel.“ Při těch slovech smetla největší hromadu kapesníků se stolu do odpadkového koše.
„Jo, kafe by bodlo,“ odpověděla Lily-Ann. Uvědomila si, že dneska ještě neměla svojí pravidelnou dávku ranního kofeinu.
„Tak o čem, žes to chtěla mluvit?“ zeptala se Rosemary, když lila vodu do konvice.
„Zajímalo mě, kde vzal Kirk ten kříž, s kterým si pořád hraje,“ hodila po ní pátravým pohledem.
„Jo tohle? Nechal ho tady můj bejvalej. Kirkovi se ten kříž líbil, tak jsem mu ho dala, aspoň je od něj teď pokoj. Proč tě to zajímá, Lil?“
„Rose, musíš mi hned říct, co to je za chlapa a jak vypadá, mám důvod myslet si, že nějak souvisí s vraždou Freda,“ udeřila na Rosemary.
„Počkej ty si jako myslíš, že moh zastřelit Freda? Ten hajzl. Já věděla, že si s nim nemám nic začínat. Ta svině,“ rozhořčila se Rosemary. Vůbec si nevšímala konvice na sporáku, která hlasitým pískáním oznamovala, že voda už se vaří. Zdrceně si sedla na židli, z krabičky vytáhla další papírový kapesník a hlasitě se do něj vysmrkala. „To snad není možný, tohle se může stát jenom mě, začít si něco s vrahem,“ rozvzlykala se a schovala si obličej do dlaní.
„Já neřekla, že je vrah, jen že může souviset s tou vraždou,“ uklidňovala jí Lily-Ann. Vstala, aby vypnula sporák a vodu z konvice rozlila do dvou připravených hrnečků z instantní kávou. Rosemary toho očividně nebyla schopná. „Ale potřebuju ho najít, řekneš mi, kdo to je?“, položila jí ruku na rameno, když před ní postavila hrneček s kávou.
„Jmenuje se Brian, jak dál nevím, říkal mi to, bylo to nějaký italský příjmení. Vypadá jako mladej Kiefer Sutherland, akorát má tmavý vlasy, měří asi šest stop, docela udělanej,“ vysoukala ze sebe Rosemary.
„Mladej Kiefer Sutherland?“ zeptala se Lily-Ann zvědavě, když si popis zapisovala do policejního notesu.
„No, asi jak v tom filmu Tři mušketýři, jak tam hrál ještě Charlie Sheen,“ snažila se jí Rosemary upřesnit podobiznu podezřelého.

„Dobře díky, vyhlásím po něm pátrání,“ zvedla se od stolu. „Jo a Rose, co se týče Kirka, starej se o něj trochu, nebo na tebe budu muset zavolat sociálku a ty ho zavřou do ústavu,“ domlouvala jí, když ji Rosemary doprovázela ke dveřím. „Ten kluk je hodnej, ale nemůže si tady pořád běhat sám bez dozoru. Co kdyby se mu něco stalo?“
„Tak bych si to vyčítala do konce života,“ odpověděla Rosemary a vypadalo to, že má náběh na další vodopád slz. „Doufám, že toho hajzla najdete a něco z něj vytáhnete. Ráda bych s nim mluvila, mám s nim nějaký nevyřízený účty,“ dodala výhružně. Jakmile se za ní zavřely dveře, uslyšela Lily-Ann, že znovu propukla v pláč.

Kapitola IX

2010-01-19T14:50:00.000+01:00

KIRK

Tak tohle mi ještě scházelo, pomyslela si, když si oblékala svoji uniformu. Mám tady takovejhle případ a já si tu užívám s chlapem, kterýho sotva znám. Podívala se na něj, jak spí. Usmála se. Když viděla jak spokojeně se ve spánku tváří, nemohla se na něj zlobit. O to větší vztek však měla na sebe. Jsi šerif, sakra. Nemůžeš si tu užívat s někým, kdo je do toho případu zapletený. Kde mám sakra ten opasek? Podívala se pod postel. Tady je! Připnula si ho kolem pasu, vytáhla revolver, zkontrolovala náboje a zaklapla bubínek. Ten zvuk ho musel probudit.

„Už odcházíš?“ zeptal se rozespale.
„Nezlob se, ale už musím jít, práce volá,“ odpověděla mu provinile.
„Kolik je hodin?“ podíval se z okna na vycházející slunce.
„Bude sedm,“ odpověděla, když se podívala na hodinky, které si zrovna připnula na ruku. Zapnula si poslední knoflík u košile, krátce se zkontrolovala v zrcadle a vykročila ze dveří.
„Lil,“ zavolal za ní. Dveře se zabouchly. Nevrátila se. „Děkuju,“ vydechl si pro sebe.

Seběhla po schodech v naději, že ji nikdo z personálu nezahlédne. Z omylu ji vyvedl zvučný mužský hlas.
„Tak co šerife, jaká byla noc?“ usmíval se na ní šibalsky barman.
„Do toho ti nic není, Brade,“ vyštěkla na něj, „jen jsem ho vyslýchala.“
„To byl dost hlasitej výslech. Ale měl jsem pocit, že vyslýchal spíš on vás. A dokonce třikrát“ zachechtal se barman.
Teď by se hanbou nejradši propadla. „Jak říkám, nic ti do toho není Brade. A jestli někde cekneš, tak tě zavřu u nás na stanici a tam tě ty fóry přejdou.“ Až ji samotnou překvapilo jak nabroušeným tónem na něj vyjela.
„No dobře, dobře, jako hrob, kdyť mě znáte,“ usmál se Brad. V hlavě už spřádal plány jak to večer udělat, aby měl jistotu že žádný host neodejde bez znalosti tohoto tajemství.

Potřebovala se projít. Připadalo jí, že jí hlavou víří snad tisíc myšlenek, které se ovšem slévaly v jednu. James. James. James. JAMES. Odbočila z hlavní silnice. V parku si může oddychnout. Takhle brzo ráno tam nikdo nebude a ona může klidně popřemýšlet a utřídit si myšlenky. Jenže ani tenhle předpoklad ji nevyšel. V parku uprostřed cesty seděl chlapec, postavou vypadal tak na dvacet let, kdo ho však znal věděl, že myšlením je na úrovni pětiletého. Kirk byl mentálně zaostalý a často si hrával sám v parku, což jeho matka s úlevou tolerovala, protože jak říkala, „v parku se mu nemůže nic stát a nemůže tam udělat ani žádnej průser“. Teď seděl uprostřed cesty a hrál si s kusem jakéhosi železa. Překvapilo jí, že ho tam vidí tak brzy. Budu si muset jít s jeho matkou promluvit, usmyslila si. Když ho míjela Kirk ji způsobně pozdravil.

„Dobrý den šerif Fergusonová,“ přivítal ji vřele. Viděla, že mu při tom pozdravu vyteklo z úst trochu slin.
„Ahoj Kirku,“ usmála se na něj a klekla si k němu, „co tu děláš takhle po ránu?“
„Doma špatně, máma zase brečí, vyhnala mě ven,“ odpověděl ji. Bylo vidět, že těžko nachází slova, kterými by se vyjádřil.
To jí zase opustil jeden z jejích amantů, pomyslela si Lily-Ann. Opravdu tam budu muset zajít.
„Takže jsi sem přišel a hraješ si tu jako hodný kluk,“ oslovila ho.
„Jo,“ konstatoval a spokojeně si pohrával s kusem železa.
„To je dobře,“ pochválila ho. Měla Kirka ráda, snad jako každý ve Wintersfieldu. Postavila se. „Už budu muset jít Kirku. Vyřiď mámě, že se za ní odpoledne zastavím.“
„Jo,“ usmál se, ale bylo vidět, že jeho nezkažená mysl vůbec neví, o čem je řeč. „Ahoj šerife.“
„Ahoj Kirku.“

Chudák kluk pomyslela si. Pokračovala dál po cestě a hledala nějaké místo, kde by si mohla v klidu sednout. Úplně teď zapomněla na svoje starosti s vraždou s Jamesem. V hlavě ji teď trápil zase jen Kirk. Najednou ji v hlavě vytanula představa Kirka hrajícího si s železem v rukou. Její mysl se zaměřila na ten předmět, se kterým si hrál. Vypadalo to jako kříž, který si lidé věší na zeď ale háček to mělo na druhé straně delšího ramena. To snad ne! Rychle se obrátila a rozběhla se ke Kirkovi.
„Kirku kdo ti to dal?!“ zatlačila na něj. Jenže Kirkovi se to očividně nelíbilo.
„Ne, moje, neber mi to šerife,“ rozkřikl se, když se mu snažila obrácený kříž vyrvat z rukou. Do očí se mu draly slzy. Někdo mu chce vzít oblíbenou hračku. To si přece nenechá líbit Musela to zkusit jinak.
„Já ti to nechci vzít, Kirku, nechci.“ Podívala se do jeho upřímných uslzených hnědých očí. „Chci jenom vědět kdo ti to dal. Tohleto. Kdo-ti-to-dal?“, slabikovala.

Její klidný pohled ho uklidnil. „Nedám, moje,“ opakoval ale stále tvrdošíjně.
„Ne, já ti to nechci vzít,“ ujišťovala ho. Začala ztrácet naději, že z něj něco vůbec dostane. „Jen chci vědět, od koho to máš. Kdo ti to dal?“
Jeho odpověď ji více než překvapila. „Máma.“

Kapitola VIII

2010-01-19T14:47:00.000+01:00

JAKO MALEJ KLUK

Když domluvil, jen stěží mohla zakrýt překvapení ve své tváři. Nedovedla si vůbec představit, že by se za tímhle neznámým cizincem mohl skrývat takový příběh. Její touha najít a dopadnout Fredova vraha byla teď o to větší.

„Takže vy myslíte, že tu vraždu vaší přítelkyně a Freda spáchal ten samej člověk?“ zeptala se.
„Já jen říkám, že způsob provedení těch vražd je stejnej. Je to sice nepravděpodobný, protože odsud do Pensylvánie je to pěkná dálka, ale moh to bejt ten samej vrah. A když ne ten samej, tak někdo, kdo se ho snaží napodobit. Podívejte se na ty stejný znaky. Dvě kulky, kříž na předloktí, to přece nemůže bejt náhoda. A čím víc o tom přemejšlím, tim víc mám pocit, že to nějak souvisí se mnou. Jak si jinak vysvětlíte, že se vám tu stane takováhle vražda zrovna v den, kdy k vám přijede chlap, jehož přítelkyně byla zabitá stejným způsobem?“
„Hmmm,“ nevěděla co na to říct. Po tom, co jí všechno vyložil, byla pěkně zmatená. Všechno opravdu nasvědčovalo tomu, že ty vraždy s ním nějak souvisí. „Řekněte mi, měl jste v Oak Hillu nějaký nepřátele?“
„Myslíte někoho, kdo by byl schopnej zabít Megan, protože mě nenáviděl? Ne, to ne. Nikdo takovej tam nebyl. Bylo tam pár lidí s kterýma jsem nevycházel v dobrým, to jo, ale pochybuju o tom, že by někdo z nich vzal pistoli a Megan zastřelil. Víte v Oak Hillu žijou přímí lidi. Tam kdyby si někdo chtěl se mnou vyřídit účty, tak by šel rovnou za mnou a nedělal by to oklikou přes Megan.“ Posunul se na posteli a zasténal. Naražená žebra se mu zase připomněla. Pohledem uhnul na zásuvku nočního stolku, ale ihned myšlenku na prášky proti bolesti zahnal.
„No vidím, že už jste unavenej, takže to pro dnešek ukončíme,“ navrhla. Škoda, byl rád, že si může s někým promluvit a navíc s tak pěknou ženou. „Jen mi ještě řekněte. Ten obrácenej kříž, říkal jste že ho teď používaj některý satanisti. Myslíte si, že by to mohla bejt něco jako rituální vražda?“
Zavrtěl hlavou. „To nemyslím, u nás v Oak Hillu žádný satanisti nebyli a pochybuju, že tady ve Wintersfieldu nějaký máte.“
„No znám tu všechny lidi, a nikdo z nich satanista není, ale co já vím, co lidi dělaj za zavřenýma dveřma,“ zapochybovala. „Já jim do oken nekoukám.“
Musel uznat, že v tomhle má pravdu. Nikdy nevíte co dělají vaši sousedi za zavřenými dveřmi.

„Tak já už opravdu půjdu, prospěte se, ať je vám líp,“ navrhla mu a zvedla se ze židle.
„Jasně,“ odpověděl jí s úsměvem. „Počkejte,“ zavolal, když otevřela dveře. „Kdybyste chtěla nějak pomoct s vyšetřováním, tak až se dám trochu do kupy, rád bych vám pomoh.“
Usmála se na něj. „V týhle situaci uvítám každou pomocnou ruku. Beru vás za slovo. Ale oficiálně jsme se ještě nepředstavili, takže to hned napravím. Jsem Lily-Ann, ale všichni mi tu říkají Lil.“
„James a všichni mi říkají James,“ vytáhl tenhle starý vtip. Sice starý, ale účinkoval. Rozesmál ji. Potřásli si pravicí.
„Ale teď už fakt půjdu,“ prohlásila razantně a vykročila ze dveří.
„A pusa nebude?“ zavolal za ní drze. Zastavila se a vrátila se k jeho lůžku.
„Jako malej kluk,“ usmála se a k jeho překvapení ho políbila.

Kapitola VII

2010-01-19T14:44:00.000+01:00

J.R. FOLIGNO

„Jmenuju se James Robert Foligno. A tohle je můj příběh. Moje rodina se do Ameriky přistěhovala krátce po první světový válce z Itálie. Jako většina Italů tu hledala naději na lepší život. Žili v městečku Oak Hill v Pensylvánii, kde jsem se narodil i já. Moje dětství bylo asi jako dětství každýho průměrnýho Američana. Základka, střední, občas nějakej ten průser. Ale nic velkýho. Po střední jsem se rozhod, že se stanu policajtem. Nic moc práce, ale mě bavila. Připadal jsem si tak nějak prospěšnej společnosti. V policejnim sboru v Oak Hill jsem bůhvíjak nevynikal, ale jak řikám, práce mě bavila, takže nebylo co řešit. Jednoho dne jsem se seznámil s Megan. Měla takový malý hračkářství na náměstí v Oak Hillu. Byla milá, chytrá, krásná. Prostě ideální ženská. Okamžitě jsme se do sebe zamilovali. Koupili si malej domek na okraji Oak Hillu a chtěli se vzít, plánovali mít děti. Byl jsem neskutečně šťastnej. Připadalo mi, že můj život dostává konečně smysl, že je tu někdo, pro koho tu jsem a někdo, kdo je tu pro mě. Jenže tahle idyla se mi rozsypala před očima jako domeček z karet. Jak říkával muj děda, osud se změnit nedá a co si bůh usmyslí, to mu nikdo nevymluví. Nevím jestli to bylo takhle naplánovaný v tom skvělym božskym plánu, nebo jestli to byla nějaká chyba v systému, každopádně jednou v noci jsem se probudil a zjistil, že v posteli ležim sám. Myslel jsem že Megan se šla třeba jenom napít nebo něco, ale srdce mi říkalo, že se něco stalo. Přeskočím detaily, protože se na to snažím zapomenout. Prostě jsem přišel do kuchyně a na zemi ležela Megan. Byla zavražděná, stejně jako Fred tady. Dvě střelný rány, jedna v hlavě jedna v srdci, na pravym předloktí vypálenej ten hnusnej obrácenej kříž. V ten okamžik se mi zhroutil celej svět. Vražda se vyšetřovala, ale nebylo čeho se chytit. Kulky se projely databází, ale nic. Po šesti měsících vyšetřování pořád neměli žádnýho podezřelýho. Mě náčelník suspendoval, protože jsem v případě Meganiný vraždy figuroval jako osoba blízká a poslal mě na dovolenou. Jenže já nemoh jen tak přihlížet tomu, jak se vyšetřování nehne z místa. Naplánoval jsem pomstu. Přísahal jsem bohu, že Megan pomstim a začal jsem pátrat na vlastní pěst. Zpočátku jsem měl docela úspěch. Zjistil jsem, že ten obrácenej kříž co měla Megan vypálenej na předloktí je znak svatýho Petra, kterej se na znamení pokory nechal ukřižovat na obráceným kříži a že v současnosti si ho jako jeden ze svejch znaků vybrali nevědomí satanisti, na znamení toho, že stojí v opozici ke křesťanství. Jenže jak řikal můj děda. Co si bůh usmyslí, to mu nikdo nevymluví. Od tý doby jsem se ve svým pátraní nemoh hnout z místa. Začal jsem pít. A hodně. Do toho přišli taky nějaký prášky. Byl jsem na tom fakt špatně, stávala se ze mě troska. Občas se divim, že jsem ještě naživu. Naštěstí se našli lidi, který mě z tohohle svrabu dostali. Moji nejlepší přátelé se na to nemohli koukat a pomohli mi. To ve mně ale neuhasilo touhu po pomstě. Jenže pátrání uvízlo na mrtvym bodě a já nevěděl co dál. A proto jsem udělal to, co dělaj zoufalý lidi v těch béčkovejch filmech, co běží každém večer v televizi. Šel do kostela. Nikdy jsem nebyl nějak extra věřící, ale v tom kostele jsem si zašel ke zpovědi. Když jsem vyšel ven, nepoznal jsem vůbec žádnej rozdíl. Nedostal jsem tam žádnou radu, která by mě někam posunula, ani mě nepřešla touha po pomstě. Musel jsem si pročistit hlavu. Sbalil jsem si svoje saky paky a vydal se na cestu. To bylo před třema rokama. Už tři roky jsem na cestě, jen já, můj batoh a moje pistole. Za tu dobu ve mně žhnoucí uhlík pomsty pomalu chladne a já cítím, že pomalu zapomínám na tu hrůzu co se mi stala. A tak jsem došel až sem. Do Wintersfieldu, v Texasu. Jenže jak říkal můj děda. Co si bůh usmyslí…“

Kapitola VI

2010-01-19T14:42:00.000+01:00

VÝSLECH

Když se probral, hlava ho bolela, jako kdyby v ní měl střepinu z granátu. Takové probuzení nezažil ani při té nejhorší kocovině. Sáhl si na levou část obličeje. Nateklá tvář ho pálila jako čert. Pravým okem zamrkal na hodiny na nočním stolku. Ukazovaly pět minut po půl dvanácté. Nevěděl jak dlouho spal. Poslední co si z minulé noci pamatoval byly modro-červené majáky koronerova auta, které pozoroval z okna svého pokoje. Když se z něj podíval teď, uviděl jenom prázdnou ulici zalitou slunečními paprsky. Byla neděle a většina obyvatel Wintersfieldu se chystala na sváteční oběd ve svých domovech. Jen před hospodou se promenovalo pár jedinců, kteří nemohli zapomenout na události uplynulé noci. Ani on na ně nemohl zapomenout. Tím spíš, že se mu připomněla naražená žebra. Vytáhl z nočního stolku lahvičku plnou prášků a dva spolkl. Pak si lehl zpátky do postele. V tu chvíli někdo zabouchal na dveře.
„Jste vzhůru?,“ poznal barmanův hlas.
„Jo jsem, bohužel,“ zasténal v odpověď.
„Máte tu návštěvu.“ S těmi slovy se otevřely dveře a do pokoje vstoupila šerif Fergusonová.
Až teď si všiml jak je krásná. Její hnědé vlasy jí splývaly na ramena a leskly se v ostrém slunečním světle procházejícím do pokoje oknem. Pod vysokým čelem dodávaly její tváři přísnost dvě tenké hnědé linky obočí. Oči od sebe neměla ani moc blízko, ani daleko. Přesně akorát. Rty, které měla minulou noc pevně sevřené, teď odhalovaly řadu bílých zubů. Zdálo se mu, jakoby stály v pozoru, protože mozek vypustil rozkaz, že se musí usmívat. Pohled mu sklouzl na upnutou košili šerifské uniformy, pod kterou tušil tvary jejího dokonalého těla. Při té představě slabě zasténal. Nepostřehla to.
„Tak jak se dneska máme?“ zeptala se s úsměvem a zavřela za sebou dveře.
„Bejvávalo líp,“ odpověděl a posunul se na posteli tak, aby se mohl opřít o zeď. „Prosím, posaďte se,“ ukázal na prázdnou židli, která stála na druhém konci pokoje.
„Díky,“ vydechla a přisunula si židli k posteli. „Je mi to blbý, ale budu vás muset vyslechnout. Chci to mít co nejdřív z krku, takovejhle případ tohle město nezažilo dobrejch padesát let.“
„Chápu to, jen směle do toho,“ odpověděl a usmál se na ní tak, jak mu to jeho bolavá žebra dovolila. „Už máte nějaký podezření kdo to udělal?“
„Vůbec ne a to je na tom to nejhorší. Při představě, že se mi tu toulá vrah a já nemám ani tušení, kdo by to moh bejt, mi mrazí v zádech,“ otřepala se. „Tak začnem. Slyšela jsem, že jste včera odpoledne přijel do Wintersfieldu s Fredem autem, je to pravda?“
„Jo, stopnul jsem si ho na cestě ze Summersvillu. Byl tak hodnej a přivez mě sem. Vysadil mě před Jednorukym Joem a pak odjel. Víc už jsem ho neviděl. Až večer na tý silnici,“ odpověděl a při představě mrtvého Freda se mu znovu chtělo zvracet.
„Dobře a můžete mi prozradit, co tady děláte? A proč u sebe nosíte pistoli?“ Tahle přímá otázka ho zaskočila.
„Jsem, hmm, na dovolený,“ odpověděl, ale věděl, že tohle mu nespolkne.
„Na dovolené? Tady ve Wintersfieldu?,“ zasmála se, „tak na tohle vám fakt neskočim. Brad říkal, že někam cestujete. Brad to je barman tady u Joea.“ řekla, když viděla ten zmatený výraz v jeho tváři. „No nemyslete si, trochu jsem se tu na vás poptala.“ Bylo načase říct jí pravdu.
„Dobře, nejsem tady na dovolený, jenom projíždím,“ přiznal barvu.
„A kam jedete?“
„Stanice zapomnění,“ odpověděl a vyložil jí celý svůj příběh.

Kapitola V

2010-01-19T13:39:00.000+01:00

BACHA, MÁ PISTOLI

Prodral se davem až k nehybnému tělu a sklonil se nad ním. Příčinou smrti bylo jednoznačně zastřelení, i když nebylo jasné zda smrtící ranou byla ta do srdce, nebo ta do hlavy. Farmář Fred ležel přesně na středové čáře, jednu polovinu těla měl v pravém a druhou polovinu těla v levém jízdním pruhu. Ruce měl rozpažené, takže vypadal jako Ježíš přibitý na kříži. Na pravém předloktí měl vypálené podivné znamení ve tvaru obráceného kříže. Uvědomil si, že tohle znamení někde viděl. Určitě, to je to samé znamení co měla na ruce vypálené ONA. Na chvilku se mu zatmělo před očima a v mysli se mu vybavila ta noc. Otevřel dveře do kuchyně a uviděl ji. Ležela přímo uprostřed kuchyně, dvě střelné rány, jedna do srdce, jedna do hlavy. Ruce měla rozpažené, na pravém předloktí vypálený obrácený kříž. Z tohohle déjà vu se mu chtělo zvracet.

Když se narovnal, nevšiml si, že mu zpod opasku vypadla jeho jediná jistota. Jeho pistole Glock ráže 9 mm. Když si to uvědomil, bylo už pozdě. Všímaví přihlížející byli rychlejší.
„Bacha, má pistoli! To von určitě zabil Freddieho! Chyťte ho!“
Než si stačil uvědomit, co se vlastně děje, přiletělo mu do obličeje pár ran. Dva zdejší hromotluci vzali spravedlnost do svých rukou a začali ho mlátit hlava nehlava. Přihlížející obecenstvo je v tom hlasitě povzbuzovalo. Hlavu i tělo měl v jednom ohni, hromotluci mu dávali co proto. Najednou se ozval výstřel. Dav se okamžitě utišil a sprška ran od hromotluků taky ustala.
„Co se to tady děje?“ zeptal se velitelsky pevný ženský hlas. „Řekla jsem snad dost jasně, že tady žádný rvačky nechci!“
„Šerife, tenhle cizák zabil tadyhle Freda,“ oslovil ženu asi padesátiletý muž, který vypadal, že se ve Wintersfieldu těší všeobecné úctě a respektu. Ukázal na zbraň ležící na zemi. „Touhle pistolí.“
„Já ho nezabil,“ zaprotestoval. Levé oko měl nateklé, z nosu mu crčela krev a cítil, že má zlomených pár žeber. Všiml si, že hlas který před tím slyšel patří asi třicetileté brunetě v uniformě. Na prsou měla šerifskou hvězdu. „Můžete se přesvědčit,“ ukázal na pistoli, „má plnej zásobník.“
„Má pravdu Gregu,“ potvrdila, když zkontrolovala zásobník. „Navíc z týhle zbraně už se nějakej ten pátek nestřílelo,“ oznámila když si prohlédla zrezivělou hlaveň a přičichla k ní. „Pojďte odvezu vás k doktorovi, ty vás teda zřídili,“ podepřela ho a dovedla do šerifského džípu, kterým sem přijela. „A vy dva pojedete s náma, dnešní noc strávíte v cele,“ ukázala na dva hromotluky, kteří stáli s hlavami sklopenými a dělali, že se jich to netýká.
„Lil, to nemyslíš vážně,“ oslovil ji Greg, „vždyť se zas tolik nestalo.“
„Zákon je zákon a já jsem jen jeho služebník Gregu, sám to přece dobře víš,“ odpověděla mu. „Tak pojďte vy dva,“ spoutala je a posadila na zadní sedadla džípu, který se okamžitě nad zadní nápravou prohnul o několik decimetrů. „Jo a Gregu, byla bych ti vděčná, kdybys sebral pár chlapů a pohlídali tělo, dokud se nevrátím a se mnou koroner a okresní šerif. Ber to jako moje nařízení!,“ dodala, když viděla znechucení v Gregově tváři a nasedla do auta.
„Haló, tady šerif Lily-Ann Fergusonová, Wintersfield, žádám koronera a vrchního šerifa, máme tady vraždu, běloch asi pětapadesát, dvě střelné rány, jedna do hrudi, jedna do hlavy. Přepínám,“ ohlásila do vysílačky, jakmile za sebou zavřela dveře. Po chvilce hrčení přišla odpověď.
„Tady vrchní šerif Zachary Gates, Midland County, rozumím, budeme tam do třiceti minut, přepínám.“
„Dobře díky, končím,“ vypnula vysílačku a nastartovala džíp.

Doktor měl ordinaci na druhém konci města. Konstatoval, že žebra jsou jenom naražená, zastavil krvácení z nosu a zaledoval mu levou tvář. Naordinoval mu pár dní klid na lůžku a předepsal prášky proti bolesti.
„Berte to jenom v případě, že vás ta žebra budou opravdu bolet,“ upozornil ho doktor, „ty prášky jsou velice silné.“
Přikývl. S tímhle už měl taky pár zkušeností.
„Díky doktore,“ poděkovala šerif Fergusonová.
„Pojďte odvezu vás domů,“ oslovila ho a odvezla před hospodu. Na ulici hlídkovalo asi deset mužů, kteří hlídali mrtvé tělo. Po koronerovi a vrchním šerifovi zatím ani stopy.
„V žádném případě neopouštějte město, budu potřebovat vaši výpověď. Běžte se prospat, vypadáte hrozně. Tohle nebylo zrovna z těch nejlepších přivítání, co tohle město může nabídnout,“ usmála se na něj. „Jo a tohle je vaše,“ podávala mu jeho Glocka.
„Díky,“ vydechl vděčně, když vystupovali z auta.
Ještě chvíli se za ní díval, jak míří ke skupině hlídkujících mužů a pak vešel do hospody.

Kapitola IV

2010-01-19T11:36:00.000+01:00

U JEDNORUKÉHO JOEA

Ležel na posteli a kouřil. Hlavou se mu stále promítal ten sen, co se mu zdál ve farmářově autě. Proč se mu něco, na co se snaží zapomenout pořád vrací ve snech? Podíval se na hodiny. Ukazovaly něco po osmé hodině, což znamenalo, že už takhle leží přes dvě hodiny. Rozhlédl se po pokoji. Nebyl nic moc, ale jemu to stačilo. Postel byla tvrdá, povlečení prožrané od molů, na stěně visel obraz znázorňující mladý pár sedící na louce. V koupelně na umyvadle ležel kousek mýdla a starý ušmudlaný ručník. Ten ručník si nechám vyměnit, ale to počká do zítřka. Teď je čas se jít napít.

„Á, náš nový host je tady,“ přivítal ho barman, když vešel do baru.
„Co si dáte?“
„Dám si pivo, pořádně vychlazený.“ Poprvé po dlouhé době měl chuť porušit svoji tradici a nedat si rum. Lokál byl teď narvaný k prasknutí, měl štěstí, že našel jedno volné místo u baru.
„Tady to je,“ podal mu hostinský orosenou sklenici, „napíšu vám to na účet.“
„Díky,“ zamumlal a pořádně si loknul. „Jako křen,“ prohlásil, když si ze rtů otíral pěnu.
„Tím líp pro mě,“ zasmál se barman. „Nechci nějak vyzvídat, ale co tady vůbec děláte? Sem do Wintersfieldu moc lidí nejezdí.“
„Jen další zastávka na mojí dlouhý cestě,“ odpověděl. „Proč se to tady jmenuje U Jednorukýho Joea?“ zeptal se, aby změnil téma hovoru. „Ať koukám jak koukám, nikoho jednorukýho tu nevidím.“
„Ani nemůžete,“ usmál se barman, „ten název je z dob americko-mexický války. Na tomhle místě stával saloon, ve kterým hrál na piáno jistej Joe. No a tenhle Joe, kromě toho, že to byl nehoráznej děvkař, proslul taky tim, že měl jenom jednu ruku. Ten podnik byl široko daleko známej jako saloon U Jednorukýho Joea, takže když jsme tady postavili tuhle hospodu, věděli jsme, jak jí pojmenovat.“
Zvláštní, co tady maj všichni s tou válkou?
„Když jsem sem přijížděl, všimnul jsem si tý cedule. Prej město kde skončila ta válka. To si opravdu myslíte, že tady skončila americko-mexická válka a všichni učený historici se pletou?“
Barman se rozesmál. „Tu ceduli nechal udělat minulej starosta. Byl to hroznej patriot a taky trochu na hlavu, víte jak to myslím. Každopádně, to vo tý válce, to je jedna z místních pověr. Říká se, že když jeli americký zástupci na jednání do Mexika, přenocovali U Jednorukýho Joea. A tu noc…“

V tu chvíli se rozrazily dveře a do hospody vtrhl asi patnáctiletý mladík se zděšením ve tváři.
„Lidi… Rychle… Pomozte… Leží tam… Nejspíš je mrtvej,“ křičel na celý lokál.
V tu chvíli nastala panika a veškeré osazenstvo hospody se vyhrnulo na hlavní ulici a vytvořilo kruh kolem bezvládně ležícího těla uprostřed silnice.
„To snad ne. To je Fred. Kdo to mohl udělat?“ slyšel rozčilené hlasy, když se blížil k místu, kde dav obklopoval mrtvolu.

Došel na místo, odkud si mohl bezvládné tělo prohlédnout. Došlo mu, že toho muže ležícího na středové čáře zná. Vybledlé montérky, slamák, chybějící zuby. Na silnici ležel v kaluži krve muž, který ho toho dne přivezl do Wintersfieldu…

Kapitola III

2010-01-19T11:33:00.000+01:00

WINTERSFIELD

Ze spánku ho probudil hlasitý výkřik a pak několik ran, jako když někdo odpaluje ohňostroj. Ležel na posteli, ve svém domě. Sáhl na druhou půlku postele. Nebyla tam. Jeho pohled zamířil z okna na oblohu. Byla temná noc, měsíc ani hvězdy nesvítily. Vstal z postele a šlápl do něčeho mokrého. Kde by se tu vzala voda? Nahmatal vypínač a rozsvítil. To co uviděl ho vyděsilo k smrti. Od postele ke dveřím se táhla karmínová kaluž, ve které teď stál. Na nočním stolku ležel nůž. Sebral ho, ať má něco pro případ nouze. Potichu otevřel dveře do ložnice. Kde jen může být? Jestli je tohle zas nějaký její vtip tak je pěkně nechutný. Opatrně se vydal po schodech dolů. Při každém došlápnutí lehce zavrzaly a každý krok za sebou zanechával rudé stopy. Domem se proháněla meluzína a on cítil, jak mu krev doslova tuhne v žilách. Když sešel se schodů, po zádech mu přebíhal mráz. Na zemi leželo něco bílého. Zvednul to, aby okamžitě zjistil co to je. Ten zápach chloroformu vycházející z kapesníku ho praštil do nosu. Třásl se strachem, ale přesto se vydal do kuchyně. Už věděl co tam uvidí. Cítil, že tohle není žádný vtip. Opatrně otevřel dveře…

„Tak jsme tady, Wintersfield,“ zahulákal farmář.
Uvědomil si kde je. Na špinavém okénku uviděl otisk potu svojí tváře. Musel jsem usnout sakra. Podíval se ven. Zrovna míjeli ceduli s nápisem „Vítejte ve Wintersfieldu – ve městě kde skončila americko-mexická válka“.
„Počkat, já myslel, že mír podepsali někde v Mexiku,“ zauvažoval nahlas.
„Jo, to se všeobecně tvrdí, ale my z Wintersfieldu víme, jak to bylo ve skutečnosti,“ mrkl na něj spiklenecky farmář.
„Vysadím vás na hlavní, před hospodou,“ navrhl.
„OK, díky.“
Jakmile otevřel dveře od auta, ucítil závan čerstvého vzduchu. To bylo přesně to, co potřeboval. Zabouchl za sebou dveře, zaklepal na kapotu a ještě chvíli odjíždějící dodávku pozoroval.

Wintersfield se od Summersvillu moc nelišil. Bylo to jedno z těch měst, ve kterých máte pocit, že se zastavil čas. Jedna hlavní ulice, na které najdete všechno důležité. Vedle sebe tu byly vměstnány potraviny, pekařství, holičství, drogerie, kino, lékárna, čistírna a řada dalších obchůdků, kterým moc nevěnoval pozornost. Za rohem pak byl malý parčík, ve kterém si hrály děti a na začátku města benzínová pumpa. Jednou za čas po ulici přejelo auto, ale jinak byla hlavní ulice klidná.
Jeho však zajímalo jen jedno. Potřeboval nocleh na dnešní noc a také měl hlad. Vždyť poslední jídlo, které jedl, byla střídmá snídaně v Summersvillu. Rozhlédl se. Jedinou hospodou na hlavní ulici byl dům na rohu, který hrdě nesl název „U Jednorukého Joea“. Zhluboka se nadechl. Vždycky když měl vstoupit v cizím městě do hospody, cítil zvláštní šimrání v žaludku a nervozitu. Vešel dovnitř. Lokál byl poloprázdný, jen za barem seděli ti, co se nemohli dočkat večera, a trénovali svoje záklopky. Hned jak za sebou zavřel dveře, všichni hosté jako jeden muž zvedli hlavy a zkoumali ho rentgenovými pohledy. Cítil jak mu na čele naskakují krůpěje potu. Podíval se na hodiny nad barem. Ukazovaly čtvrt na šest.
„Co to bude?“, zeptal se ho hostinský, když došel k baru.
„Rád bych se tu ubytoval, jestli je to možný,“ opáčil. „A panáka rumu.“
„No jasně, na jak dlouho?“, zeptal se barman a podal mu skleničku plnou oranžovohnědé tekutiny.
„Nevím, nechte mi tu otevřenej účet“, odpověděl a hodil do sebe ten rum.

Kapitola II

2010-01-19T11:31:00.000+01:00

ZASE NA CESTĚ

Nevěděl, jak dlouho už takhle jde. Když odcházel ze Summersvillu, slunce teprve vstávalo ze svého nočního spánku a teď už viselo vysoko nad obzorem a žhnulo žárem, tak typickým pro zdejší letní období. Mohlo tomu být už tak šest hodin co opustil Summersville a vydal se na další cestu.

Bylo mu horko. S hlavou sklopenou pochodoval po rozpálené popraskané silnici a proklínal sebe, počasí i svého otce, za to, že mu v genové výbavě daroval černé vlasy. Jezdí na týhle podělaný okresce vůbec nějaký auta?, povzdechl si. Za těch asi šest hodin nepotkal kromě rodinky zajíců ani živáčka. Najednou, jako kdyby ho někdo nebo něco vyslyšelo, zaslechl rachot hodně starého motoru. Ohlédl se a viděl, jak se k němu z horizontu pomalu ale jistě blíží dodávka. Barvu stěží rozpoznal, protože většina laku už nejspíš působením času slezla, ale tu a tam rozeznával odstíny tmavě modré. Vytrčil do silnice pravou ruku se vztyčeným palcem a modlil se, aby řidič zastavil. K jeho štěstí začala dodávka zpomalovat až zastavila pár kroků za ním.

„Kam chcete hodit?“, zeptal se řidič. Vypadal jako jeden z těch farmářů, kterých tady bylo nepočítaně. Od sluníčka vybledlé montérky, slaměný klobouk, v puse žvýkal stéblo slámy. Z rádia vyřvávala nějaká country odrhovačka.
„To je jedno, kam jedete,“ odvětil vděčně a nasedl do auta. V autě to páchlo po octě a cibuli. Hádal, že tenhle zápach je výsledkem působení slunečních paprsků a farmářova potu. Pokusil se otevřít si okénko. To se ale ani o píď nepohnulo.
„To vokýnko je rozbitý, to nevotevřete ani s pomocí boží. Tahle herka už má nejlepší léta za sebou“, zahalekal farmář, když viděl o co se snaží a při slově herka praštil do palubní desky.
„Tahle kára je jako moje stará. To nejlepší má za sebou, a teď už mi jenom leze na nervy. A já pořád čekám, kdy se to rozhodne zabalit, abych si moh pořídit novou“, pokračoval a hlasitě se rozesmál nad geniálností svého vtipu. Při tom odhalil řadu zažloutlých zubů, ve které zelo pár prázdných mezer.
Nepřišlo mu to ani trochu vtipné, ale ze zdvořilosti se pousmál. Přece jen ho tenhle chlapík zachránil před dalšími hodinami cesty pěšky v tom parnu. To zas bude jízda, pomyslel si.
„Jedu do Wintersfieldu, je to asi dvě hodiny cesty autem“, pokračoval farmář když se přestal smát, „chcete tam?“.
„To je jedno“, opáčil znovu bez jakékoliv známky zájmu o konverzaci. Jednu country odrhovačku vystřídala v rádiu druhá.
„OK, vy nevypadáte zrovna jako typ, s kterym by se dalo pokecat“, zkusil to farmář.
Mlčky přikývl. V autě bylo nehorázné horko a k tomu ještě ten strašný puch.
„Jestli hledáte klimatizaci, tak to můžete rovnou zabalit. Todle auto je rok výroby 67, tady klimatizaci nenajdete, ty se do aut začaly dávat až v sedumdesátejch letech“, prohlásil farmář, když zachytil jeho pátravý pohled na palubní desku.
No bezva, ukecanec v autě s rozbitým oknem a bez klimatizace. Že já nešel radši pěšky. Rádio plivalo jeden country hit za druhým a začalo mu lézt na nervy.
„Nevypadáte jako zdejší, vodkuď jste?“, vyzvídal farmář. Zdálo se, že se skoro vůbec nedívá na silnici, ale na něj a zkoumavě si ho prohlíží.
Mávnul rukou neurčitě za sebe. Tyhle otázky už mu lezly krkem. Stejně jako farmář.
„No s váma si asi fakt nepokecám,“ došlo mu konečně. Z kapsy montérek vytáhl velký kapesník, do kterého se nejdřív vysmrkal a pak si s ním utřel čelo.
„Sakra, tohle je moje oblíbená,“ otočil knoflíkem ovládání hlasitosti na maximum a začal značně falešně zpívat s rádiem. „On d roud egen, džast kent vejt tu get on d roud egen…“

Zívnul si. Bezva, takže nejen že je ten chlap ukecanej, ještě je to zpěvák, já měl jít opravdu pěšky. Položil si hlavu na okno. Nevěděl, jestli to bylo tím horkem, nebo únavou, ale po několika vteřinách usnul…

Kapitola I

2010-01-19T11:28:00.000+01:00

ODCHOD ZE SUMMERSVILLU

Tak dost. Tady musím skončit. Jít zas o dům dál. Opláchl si obličej a podíval se do zrcadla. Koukal na svůj odraz a nepoznával se. Na tváři mu rašil hustý plnovous, nad levým obočím se táhla dlouhá jizva, čelo brázdily vrásky. Na několika místech mu začaly růst šediny. Jeho oči se ztrácely někde v nitru jeho lebky. Všiml si, jak je v obličeji pohublý. Byly doby, kdy si nemohl lícní kosti ani nahmatat a teď… Málokdo by mu hádal pětadvacet. Vypadal na dobrých pětačtyřicet. Jako Aragorn na cestě za dobrodružstvím, pomyslel si. Jenže tohle není žádné dobrodružství, tohle je jenom ubíjející realita všedního dne. Musím pryč, tady už to nevydržím.

Sešel dolů po schodišti, které na svůj věk vypadalo docela zachovale. Doufal, že se vytratí bez povšimnutí, jen zaplatí za pokoj a v klidu odejde. To se ale přepočítal. V městečku byl o tohohle zvláštního cizince zájem, takže zpráva o tom, že odchází, se rozkřikla rychle. Než stačil v lokále zaplatit za dvouměsíční pronájem pokoje, venku už se srotil dav zvědavých obyvatel.

„Vy už nás opouštíte?“, osmělila se jedna z přihlížejících.
„Jaká škoda.“ Z hlasu jí čišelo pohrdání a ironie. Jen mlčky přikývl a klestil si cestu davem. Jeho pevný pohled a sevřené rty budily u obyvatel městečka respekt, takže mu začali uhýbat z cesty.
„A kam jdete?“, zeptal se zklamaně nejodvážnější z party malých dětí, která původně hrála před hospodou kuličky. Děti si tady tohohle cizince velice oblíbily, protože se pomalu stával součástí místních záhad. A děti přece milují záhady.
„Kam jdete?“, opakoval klouček, když se mu nedostalo odpovědi.
Jen mávnul rukou někam do neurčita, posunul si batoh na zádech a pokračoval v cestě.
„A vrátíte se?“, vyzvídal klučina dál. Zatímco dospělí obyvatelé města na něj házeli nevraživé pohledy, v očích ostatních dětí vyrostl tenhle chlapec za malou chvíli v hrdinu.
Zavrtěl hlavou. Prohrábl si svoje husté černé vlasy, z kapsy u košile vytáhl cigaretu a zapálil si. Už dlouho chtěl s kouřením přestat, ale v tuhle chvíli prostě cigaretu potřeboval. Ten pohled stovek zvědavých očí ho vyváděl z míry. Nikotin na něj zapůsobil jako uklidňující injekce.

Dav ho sledoval asi ještě nějakých dvě stě metrů, pak se obyvatelé rozešli do svých domovů. Děti opět začaly hrát kuličky, jen ten zvídavý chlapec pořád sledoval jeho kroky. Zdálky slyšel jak na něj volají, aby už přestal zírat a připojil se k nim. Nejspíš se tak stalo, protože křik dětí za chvíli utichl.

Dokouřil cigaretu zrovna ve chvíli, kdy míjel ceduli s nápisem „Summersville vám přeje šťastnou cestu“. Vida, tak Summersville. Dva měsíce jsem tu bydlel, ale až teď se dozvídám KDE jsem to vlastně bydlel. Odhodil nedopalek přímo pod ceduli a típnul ho podrážkou značně ochozené boty. Musím s tím kouřením fakt přestat. Je to svinstvo. Nadechl se čerstvého vzduchu. Tak zase na cestě. Sáhl si pod košili za opasek a nahmatal co hledal. OK, mám ji. Oddychl si.

Prolog

2010-01-19T09:46:00.000+01:00

Ptali se ho, odkud přišel. Pokaždé jen mávnul rukou někam do neznáma za sebe a poručil si další skleničku. Ptali se ho, kam jde. Sám nevěděl. Věděl jen, že musí pryč od toho co ho pronásledovalo, pryč od toho co se nazývalo minulostí, pryč od toho TAM ODKUD PŘIŠEL. Chtěl zapomenout. Věděl, že jediný způsob, jak tomu utéct, je zapomenout. Ta myšlenka mu hlodala v hlavě jako kulka, kterou se doktoři rozhodli nevyjmout, protože by to způsobilo ještě větší problémy. A proto se vydal na tuhle cestu. Na cestu, která neměla CÍL, ale ÚČEL. Nevěděl, kde skončí, věděl jenom kdy. Až zapomene.

Tahle hospoda byla jenom další z jeho večerních zastávek. Tak jako včera, tak jako předevčírem, tak jako zítra. Každý večer to samé. Ten samý lokál, ti samí lidé, ty stejné otravné otázky. Každý večer ho spoustu lidí otravovalo dotěrnými otázkami. Ale nikdy z něj nic nevytáhli. Jen poklidně seděl a pil jednu skleničku rumu za druhou. Tak jako včera, tak jako předevčírem, tak jako zítra. Už skoro dva měsíce…

Co je Konec v nedohlednu?

2010-01-18T11:07:00.000+01:00

Konec v nedohlednu je výplod mojí dětinské fantazie. Tato "parodie na román", jejíž kapitoly se na internetu objevují pravidelně jednou za uherský rok, by klidně mohla konkurovat nekonečným seriálům v českých luzích a hájích tak rozšířených. Nikdo, ani já sám, netuší, kdy to skončí, jak to dopadne a jestli to vůbec nějak dopadne. A o čem že to tedy je?

James Foligno je bývalý řadový policista z malého městečka v Pensylvánii. Poté, co je jeho žena brutálně zavražděna v jejich vlastním domě, se James vydává na cestu po Americe, která má jediný cíl. Zapomenout na všechno utrpení. Na své cestě se dostává do malého texaského městečka Wintersfield, kde se nešťastnou náhodou stává svědkem vraždy, která je nápadně podobná vraždě jeho ženy. Ve Wintersfieldu však James nenalézá jen odpovědi na otázky, ale i své dávno ztracené srdce...